# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 482/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 482/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:4.US.482.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 12. 2005
- Datum zveřejnění: 5. 12. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na hmotné zajištění / zabezpečení státem
- Klíčová slova: hmotné zabezpečení, důchod
- Dotčené předpisy: 155/1995 Sb., čl.; 2/1993 Sb., čl. 30

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní soud obdržel podání splňující formální náležitosti ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadl shora označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 21 Cad 106/2003-30. Krajský soud zamítl správní žalobu stěžovatele směřující proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. července 2003, č.j 550 803 1793, zamítajícím jeho žádost o přiznání částečného invalidního důchodu.

Stěžovatel uvedl, že se na správní soud obrátil s návrhem na posouzení jeho nároku na přiznání částečného invalidního důchodu jiným pracovištěm České správy sociálního zabezpečení než v Ostravě, které bude vycházet ze znaleckého posudku především z oboru kožního lékařství. Krajský soud si však vyžádal vyjádření posudkové komise v Brně, která dospěla ke shodnému výsledku jako posudková komise v Ostravě, aniž by byl přizván soudní znalec z oboru kožního lékařství. Stěžovatel současně odkázal na znalecké posudky z 6. ledna 2003 a z 12. dubna 2004, které přikládají jeho kožnímu onemocnění vyšší význam, než jaký mu přiznaly posudkové komise.

Tímto postupem měl Krajský soud v Ostravě a Nejvyšší správní soud porušit právo stěžovatele na rovnost účastníků řízení zaručenou v čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníků řízení. Vyjádření účastníků však nepřinesla nové poznatky ve věci, když jak Nejvyšší správní soud tak i Krajský soud v Ostravě odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí. Rovněž si vyžádal spisy Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 Ads 70/2004, a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 21 Cad 106/2003. Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření účastníků řízení neobsahovala žádná nová tvrzení způsobilá ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebyly tyto zaslány stěžovateli na vědomí.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "Zákon"), je oprávněna ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 72 odst. 3 Zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Z ústavní stížnosti i z podání stěžovatele, která učinil v průběhu řízení před obecnými soudy vyplývá, že brojí výhradně proti nepřiznání částečného invalidního důchodu. Hlavním důvodem nespokojenosti stěžovatele se závěry České správy sociálního zabezpečení i krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, je tedy nevyhovění jeho požadavkům, přičemž namítaný zásah do jeho základních práv měl spočívat výhradně v nepřizvání znalce. Stěžovatel přitom opomíjí skutečnost, že brněnská posudková komise vycházela z úplné dokumentace jím navržené kožní lékařky - specialistky. Současně je třeba zopakovat, že je věcí soudů, aby se znalostí okolností konkrétní věci posoudily nezbytnost provedení důkazů. Stejně tak i jejich následné zhodnocení je Ústavou svěřeno právě soudům, které především jsou povolány k ochraně právům zákonem stanoveným způsobem (čl. 90 Ústavy ČR).

Úkolem Ústavního soudu ovšem není řešit, zda obecné soudy "správně" zhodnotily všechny důkazy, ale pouze zjistit, zda provedené důkazy byly prezentovány způsobem zajišťujícím spravedlivý proces a ujistit se o tom, že tento proces byl veden způsobem zajišťujícím správný výsledek.

Ústavní soud proto namítané vady nemohl posoudit jako zkrácení stěžovatele v právu na spravedlivý proces. Pokud stěžovatel neuvedl další skutečnosti, které by měly prokázat porušení citovaného článku Listiny, nezbývá, než takové tvrzení hodnotit jako pouhou polemiku. V důsledku toho nezbývá než stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ke znakům spravedlivého procesu daného hlavou pátou Listiny.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) Zákona senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto mu nezbylo, než návrh odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-482/05-05)