# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 47/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 47/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.47.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 1. 2009
- Datum zveřejnění: 26. 1. 2009

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní soud obdržel podání, navrhovatelky, kterým se domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatelka nebyla právně zastoupena (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka podala v téže či v obdobné věci dalších 14 návrhů, přičemž ani v jednom případě nebyla právně zastoupena. V dvanácti případech, ze třinácti dosud ukončených řízení, bylo důvodem pro odmítnutí jejího návrhu právě nezajištění právního zastoupení. Stěžovatelka byla opakovaně v předchozích řízeních vyzývána k odstranění vad, resp. byla jí prodlužována lhůta k odstranění vad (18x v již ukončených řízeních). Znovu byla na vady podání upozorněna i v další věci sp.zn. II.ÚS 2624/08.

Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatelka byla opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení, a bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby vady odstranila, resp. aby další její podání již tuto vadu neobsahovala. Přístup navrhovatelky, kdy naopak řízení prodlužovala tím, že vyčkávala, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, (přičemž ve většině případů byly tyto výzvy marné), nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavní soud rozhodl o odmítnutí návrhu stěžovatelky.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-47/09-1)