# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 454/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 454/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.454.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 8. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
- Klíčová slova: byt, opravný prostředek - řádný
- Dotčené předpisy: 265/1992 Sb., § 5 odst.3; 72/1994 Sb., § 5 odst.5; 99/1963 Sb., § 202 odst.1 písm.a, § 135

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh na zrušení zákonných ustanovení se odmítají.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se svou ústavní stížností, Ústavnímu soudu osobně doručenou dne 2. 7. 2002, domáhá - z důvodů podrobně rozvedených - zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Spolu s ústavní stížností podala také návrh na zrušení shora vyjmenovaných zákonných ustanovení. Jak však sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí (a Ústavní soud tento údaj ověřil dotazem u Městského soudu v Brně), byl jí rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 17 Co 543/2000, ze dne 4. 6. 2001, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně, sp. zn. 18 C 156/95, ze dne 27. 1. 1998, doručen dne 13. 7. 2001. Tímto dnem tedy ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. počala stěžovatelce běžet lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů. Jestliže tedy stěžovatelka podala ústavní stížnost teprve dne 2. 7. 2002, stalo se tak evidentně po lhůtě pro její podání zákonem stanovené, a proto byla podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnuta.

Pro úplnost třeba dodat, že ustanovení § 75 odst. 2 citovaného zákona, které stěžovatelka v ústavní stížnosti zmiňuje, v daném případě aplikovat nelze. Použití § 75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona přichází v úvahu pouze v případě, že nebyly vyčerpány procesní prostředky, které zákon k ochraně práv poskytuje, což není, jak shora patrno, případ stěžovatelky, která odvolání proti rozsudku soudu I. stupně podala.

S ohledem na to, že ústavní stížnost byla odmítnuta pro opožděnost, nebylo možno se již zabývat spojeným návrhem na zrušení zákonných ustanovení, neboť za uvedeného stavu nelze stěžovatelku považovat za osobu oprávněnou k podání takového návrhu, a proto byl tento návrh odmítnut podle § 43 odst. 2 písm. b), § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-454/02-02)