# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 431/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 431/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:4.US.431.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 10. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: opatrovník
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11; 209/1992 Sb., čl. 6; 40/1964 Sb., § 29, § 630; 99/1963 Sb., § 192

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 19.7.2000, domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, a rozsudku Okresního soudu v Karviné, ze dne 17.12.1999, č.j. 41 C 131/97-52: Prvoinstanční soud napadeným rozsudkem zamítl její žalobu, kterou se domáhala vůči svému bývalému manželovi vrácení nemovitého daru, odvolací soud dalším z napadených rozsudku zamítavý rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Stěžovatelka oběma soudům vytýká, že rozhodnutími byla porušena její ústavou zaručená práva, a to právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatelka však v posuzované věci nepodala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2000, č.j. 13 Co 401/2000-66, dovolání, jehož přípustnost byla založena na základě § 239 odst. 2 obč. soudního řádu, neboť - jak vyplývá z enunciátu i odůvodnění tohoto rozsudku - stěžovatelka požadovala, aby odvolací soud připustil dovolání, soud však jejímu návrhu nevyhověl. Tímto procesním postupem si stěžovatelka vytvořila prostor pro podání dovolání, jinými slovy, získala možnost, aby "zásadní význam" napadeného rozhodnutí odvolacího soudu posoudil přímo dovolací soud. Stěžovatelka však svého práva nevyužila a tím nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-431/2000-2000)