# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 4203/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 4203/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.4203.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 11. 2012
- Datum zveřejnění: 28. 11. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 484/2000 Sb., § 3 odst.1; 99/1963 Sb., § 157 odst.2, § 137, § 142, § 202 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

Pro důvody zevrubně v ústavní stížnosti vyložené domáhá se stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného rozsudečného výroku.

Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu vydaným v obdobných sporech stěžovatelkou vedených posuzoval Ústavní soud v řízeních o desítkách ústavních stížností v posledních měsících stěžovatelkou podaných. Ústavní stížnost projednávanou pod sp. zn. I. ÚS 988/12 Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné.

Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.

Stěžovatelka se dále domáhá zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., neboť má za to, že obecné soudy rozhodují v tzv. bagatelních věcech nejednotně, často svévolně, a to bez možnosti jakéhokoli přezkumu. To se pak podle stěžovatelky citelně projevuje při rozhodování o nákladech řízení.

Napadené ustanovení nebylo však ve stěžovatelčině věci soudy aplikováno (uplatněno) a stěžovatelka tak není osobou oprávněnou návrh na zrušení tohoto zákonného ustanovení podat [k tomu srov. ustanovení § 64 odst. 1 písm. e), § 64 odst. 2 písm. d) a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Avšak i kdyby stěžovatelka aktivní legitimací k podání derogačního návrhu disponovala, šlo by o návrh zjevně neopodstatněný. K ústavní konformitě ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. a k možnosti odepření odvolacího přezkumu v bagatelních (a obecně netrestních) věcech se Ústavní soud v minulosti vícekráte vyjádřil; opakovaně připomněl, že tu deficit ústavnosti neshledává [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 150/03 (N 128/31 SbNU 149), jakož i rozhodnutí v tomto nálezu citovaná, shodně nález nález sp. zn. Pl. ÚS 33/09 (N 205/58 SbNU 827; 332/2010 Sb.) a další].

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. odmítl dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-4203/12-1)