# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 416/98

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 416/98
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:4.US.416.98
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 6. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: předběžné opatření, působnost/přenesená, správní rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 5

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 9. 1998, se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 22 Ca 130, 22 Ca 131, 22 Ca 132/98, kterým bylo zrušeno rozhodnutí O.Ú. ze dne 6. 3. 1998 (ve výroku rozsudku je nesprávně uvedeno 6. 3. 1997), čj. Vnitř. 120/98.OZ/109, a rozhodnutí M.ú. ze dne 4. 12. 1997, čj. RP-OZ-5/97, a věc vrácena k dalšímu řízení. Navrhovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí orgánů veřejné správy zrušená ústavní stížností napadeným rozsudkem krajského soudu byla vydána podle § 5 o.z., když účastníkům řízení Z. a B.Š., K.K., M. a J.F., bylo předběžně zakázáno zasahovat do vlastnického práva obchodní společnosti A., a uloženo jim vyklidit byty a předat klíče vlastníku domu, tj. shora uvedené obchodní společnosti, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozhodnutí.
Ústavní soud se nejprve zabýval aktivní legitimací stěžovatele k podání ústavní stížnosti. Podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. V dané konkrétní věci podává ústavní stížnost O.Ú., který v řízení o žalobě, kterou se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí ve věci předběžné ochrany orgánem státní správy, vystupoval jako žalovaný, neboť je ve smyslu § 250 o.s.ř. správním orgánem, který v rámci správního řízení rozhodoval v posledním stupni. Za této situace je třeba konstatovat, a to ve shodě s dosavadní judikaturou Ústavního soudu, týkající se okruhu oprávněných osob k podání ústavní stížnosti (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 458/97, publikované pod usn. č. 26 ve svazku 10 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 416/97, publikované pod č. 10 ve svazku 10 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), že okresní úřad jako orgán veřejné moci, který ve věci v rámci správního řízení rozhodoval v posledním stupni, nemůže v řízení o ústavní stížnosti vystupovat jako navrhovatel (stěžovatel). Pokud tak okresní úřad jako orgán veřejné moci podal ústavní stížnost, není pro nedostatek aktivní legitimace osobou oprávněnou k podání této ústavní stížnosti. Pro úplnost pohledu na postavení orgánu veřejné moci v řízení o ústavní stížnosti je vhodné uvést, že státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci může být ve smyslu § 76 zákona č. 182/1993 Sb., v řízení o ústavní stížnosti účastníkem, případně vedlejším účastníkem, nikoli však v postavení stěžovatele.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je podání návrhu zjevně neoprávněnou osobou důvodem k jeho odmítnutí. Jestliže tedy byla ústavní stížnost z vyložených důvodů podána někým zjevně neoprávněným, nezbylo Ústavnímu soudu než ji odmítnout, aniž se zabýval věcným obsahem stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-416/98-98)