# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 4052/12 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 4052/12 - ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.4052.12.2 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 4. 12. 2012 - Datum zveřejnění: 20. 12. 2012 - Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí - Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný - Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 243b odst.2 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ústavní stížností se stěžovatel z důvodů jím předestřených domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a potvrzení rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 3. 2009 č. j. 12 C 64/2008-88. Dále žádal, aby státu byla uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení. Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 12. 2010 č. j. 19 Co 250/2009-165 změnil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 3. 2009 č. j. 12 C 64/2008-88 tak, že zamítl stěžovatelovu žalobu, jíž se domáhal vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí z exekuce vedené proti povinnému J. G. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 8. 2012 č. j. 20 Cdo 1540/2011-198 stěžovatelovo dovolání zamítl pro nedůvodnost. Za obecný soud, jehož rozhodnutí je předmětem ústavní stížnosti, stěžovatel označil toliko Krajský soud v Hradci Králové; zrušení rozsudku Nejvyššího soudu, jenž je rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelova práva [srov. ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], stěžovatel nežádal. Ježto však kopii tohoto rozhodnutí stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil, vyzval Ústavní soud přípisem ze dne 24. 10. 2012 jeho zástupkyni, ke sdělení, zda s přihlédnutím k uvedenému i k všeobecně dostupné judikatuře Ústavního soudu upínající se k přípustnosti ústavní stížnosti a k příslušnosti Ústavního soudu k jejímu projednání [§ 43 ods.t 1 písm. d), e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], zda právě na takto formulovaném stížnostním žádání trvá, s tím, že k případné úpravě petitu stěžovateli určil lhůtu pěti dnů. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 10. 2012 stěžovatel upravil petit ústavní stížnosti tak, že navrhl, aby Ústavní soud po provedeném dokazování zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2010 č. j. 19 Co 250/2009-165 a věc mu vrátil k projednání a rozhodnutí; dále žádal, aby státu byla uložena povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení. Je tedy patrno, že ani vzdor šanci dodatečně vytvořené mu výzvou Ústavního soudu stěžovatel nenavrhl zrušení rozsudku Nejvyššího soudu. Všeobecně přístupné závěry doktrinární (poznámka pod čarou č. 1) i judikatorní (poznámka pod čarou č. 2) jednoznačně vycházejí z toho, že je vyloučeno, aby přezkumu ústavnosti podrobil Ústavní soud jen některá z rozhodnutí, jež byla v jím projednávaném případu soudy vydána. Již z hlediska souladnosti rozhodování v té či oné věci, jakož i z hlediska zachování principu právní jistoty není možné přivodit (např. v důsledku kasačního nálezu Ústavního soudu) situaci, v níž by rozsudek Nejvyššího soudu dál existoval, zatímco jím přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu by svoji právní existenci zrušením ztratil. Ústavní stížnost tyto právní konkluze nerespektující je nepřípustná. Ústavní soud k řečenému, a to i s přihlédnutím k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004 č. 57567/00, dodává, že považuje vzhledem k povinnému zastoupení stěžovatele advokátem za dostatečný pro ochranu zájmů stěžovatele postup, jímž je stěžovateli výzvou adresovanou jeho zástupci dána možnost nápravy nepřípustnosti ústavní stížnosti modifikací jejího petitu ještě předtím, než návrh pro vadně formulované stížnostní žádání odmítne; tak k tomu i v projednávané věci došlo. Není však možné, aby Ústavní soud za stěžovatelova zástupce sám petit ústavní stížnosti doplňoval či jej ve výzvě k odstranění vad výslovně stylizoval; právě proto, aby zájmy stěžovatelů byly hájeny kvalifikovaně, upravil zákonodárce přímusem advokátního zastoupení (srov. ustanovení § 30 zákona o Ústavním soudu) cestu, na níž je všem stěžovatelům poskytnuta rovná příležitost předložit Ústavnímu soudu právně relevantní formou i obsahem návrh způsobilý věcného projednání. Nezdaří-li se stěžovatelovu zástupci, byť dodatečně poučenému, po této cestě ke kýženému cíli vykročit, jde bohužel jednoznačně o nedostatek odborné invence jdoucí k tíži jím zastupovaného klienta. Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost nerespektující závěry výše traktované jako návrh nepřípustný dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-4052/12-2)