# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 394/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 394/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.394.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 9. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: akcionářská práva a povinnosti, obchodní rejstřík
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1; 513/1991 Sb., § 184 odst.2, § 72, § 68, § 68 odst.8, § 219 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu 22. 7. 2003 směřující proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Praze potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla vyslovena neplatnost usnesení přijatých mimořádnou valnou hromadou stěžovatele konanou dne 10. 1. 2001, stěžovatelka tvrdí porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a žádá, aby Ústavní soud napadená usnesení obecných soudců zrušil. V ústavní stížnosti rovněž uvádí, že usnesení Vrchního soudu v Praze napadla dovoláním k Nejvyššímu soudu ČR, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, avšak vzhledem k nejednotnému výkladu počátku běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti podala z opatrnosti i ústavní stížnost.

Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka podala dne 1. 9. 2003 proti shora označenému usnesení Vrchního soudu v Brně dovolání, které Nejvyšší soud ČR vede podle sp. zn. 29 Odo 790/2003, a dosud o něm nerozhodl (č.l. 7).

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ze Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, plyne, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Také počátek běhu šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti bude počítán od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb. Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost považovat za předčasně podanou, a proto ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítl z důvodu její nepřípustnosti.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. září 2003

JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-394/03-03)