# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 385/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 385/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.385.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 3. 2009
- Datum zveřejnění: 24. 3. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: lhůta/zmeškání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 150/2002 Sb., § 106 odst.2, § 46 odst.1 písm.b, § 120; 99/1963 Sb., § 50c odst.4

## Výrok

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení zákonných ustanovení se odmítá.

## Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a domáhal se jejich zrušení.

Stěžovatel navrhl rovněž zrušení ustanovení "§ 50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.", a "zákona č. 7/2009 Sb. odst. 22 § 49 odst. 4 a 5" a "zákona č. 7/2009 Sb. odst. 22 § 50 odst. 1 a 2".

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je oprávněn zabývat se pouze těmi námitkami, které jsou pokryty petitem návrhu, resp. mají k němu z pohledu kontextuálního posouzení bezprostřední relevantní vztah (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 243/05, I. ÚS 516/05, II. ÚS 90/06, IV. ÚS 388/06).

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění předmětného usnesení Nejvyššího správního soudu, tento odmítl kasační stížnost stěžovatele z důvodu jejího opožděného podání [§ 106 odst. 2, § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s.]. Nad rámec rozhodovacího důvodu, opírajícího se stran doručení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně stěžovateli o § 46 odst. 3 o. s. ř. za použití § 50c odst. 4 o. s. ř. a § 42 odst. 5 s. ř. s., tamní soud poukázal na to, že lhůta k podání kasační stížnosti marně uplynula i se zřetelem k jejímu počítání od následného fyzického převzetí (kasační stížností napadeného) usnesení stěžovatelem.

Potud je zřejmé, že v této části petitu návrhu stěžovatele bylo nutno ústavní stížnost posoudit jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2008 č. j. 29 Ca 92/2008-53 se promítá popsaná procesní situace v tom, že stěžovatel (objektivně) nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho posléze plyne, že v tomto rozsahu je ústavní stížnost nepřípustná [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Je-li ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§ 43 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí osud ústavní stížnosti (srov. obdobně usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95). [V této souvislosti nelze odhlédnout od toho, že výrok rozhodnutí Nejvyššího správního soudu by (alternativně) obstál i bez aplikace § 50c odst. 4 o. s. ř.].

Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-385/09-1)