# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3828/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3828/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:4.US.3828.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 2. 2026
- Datum zveřejnění: 5. 3. 2026
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup
- Klíčová slova: náhrada, újma, petit/vady
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.3; 82/1998 Sb., § 13; 99/1963 Sb., § 104 odst.1, § 43 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

2. Stěžovatel se po vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky ve výši 101 000 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem.

3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením žalobu odmítl podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), jako neprojednatelnou (výrok I), neboť stěžovatel i přes opakované poučení neodstranil vady podání. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Obvodní soud uvedl, že stěžovatel vychází z toho, že exekuce vedená na jeho majetek u Okresního soudu v Břeclavi byla nezákonná a nepřiměřeně dlouhá, ale rezignoval na sdělení, jaké konkrétní částky se domáhá na základě toho kterého nároku.

4. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí obvodního soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu a doplnil, že stěžovatel jasně a srozumitelně nevylíčil skutková tvrzení, z nichž by bylo možné specifikovat žalobní důvod a žalobní nárok.

5. O dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud napadeným usnesením tak, že řízení o dovolání proti usnesení obvodního soudu pro nedostatek funkční příslušnosti zastavil (výrok I), ve zbylém rozsahu dovolání zčásti pro vady a zčásti jako nepřípustné odmítl (výrok II) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení (výrok III).

II.
Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel uvádí, že jeho žaloba splňovala náležitosti stanovené občanským soudním řádem, řádně vymezil skutkový stav, titul a požadovaný nárok, pročež neměla být odmítnuta. Postupem obecných soudů došlo k porušení práva na soudní ochranu. Napadená rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost a nedostatek odůvodnění. Namítá, že žaloba nebyla předložena vedlejší účastnici k vyjádření a obecné soudy nezkoumaly dodržení podmínek řízení podle § 103 o. s. ř. Podle stěžovatele je v rozporu se zákonem spojovat následky vyplývající z § 43 odst. 2 o. s. ř. s doplněním skutečností významných z pohledu hmotného práva.

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

8. Právo na soudní ochranu, resp. přístup k soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatel dovolává, není absolutní a podléhá zákonným omezením, která jsou vtělena zejména do procesních předpisů. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že žádné z těchto omezení nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. Daná ustanovení je proto třeba interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené požadavky a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu.

9. Ústavní soud na postupu obecných soudů nespatřuje nic neústavního, natož odepření práva stěžovatele na soudní ochranu nebo přístup k soudu. Ústavní soud po seznámení se s obsahem příslušného spisu, který si vyžádal od obvodního soudu, konstatuje, že závěr obecných soudů, že žaloba je věcně neprojednatelná, z ústavně právního hlediska obstojí. Stěžovatel i přes opakovanou výzvu vady žaloby neodstranil. Obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně objasnily, z jakých důvodů nebyla žaloba podaná stěžovatelem projednatelná, a to ani po doplněních, jimiž stěžovatel reagoval na výzvy obvodního soudu k odstranění vad návrhu. Nejvyšší soud pak řádně odůvodnil, z jakých důvodů rozhodl jak o zastavení dovolacího řízení, tak i o odmítnutí stěžovatelova dovolání, přičemž odkázal na ustálenou judikaturu, s níž se námitky stěžovatele míjely. Ani rozhodnutí Nejvyššího soudu tak ústavně právním deficitem netrpí.

10. Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele nesplňovalo náležitosti stanovené občanským soudním řádem, nemohl obvodní soud předložit žalobu vedlejší účastnici k vyjádření. Neobsahovalo-li totiž podání požadované náležitosti, nemohl obvodní soud provádět řízení a jednat ve věci samé, tedy ani zasílat žalobu k vyjádření protistraně.

11. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, které by bylo způsobilé odůvodnit jeho kasační zásah. V závěrech obecných soudů Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3828/25-1)