# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3803/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3803/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2018:4.US.3803.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 2. 2018
- Datum zveřejnění: 19. 2. 2018
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: výživné, zpětvzetí návrhu, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 292/2013 Sb., § 15; 99/1963 Sb., § 96, § 169 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení citovaných rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho práva zakotvená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.

Výše uvedeným usnesením Okresního soudu ve Svitavách bylo zastaveno řízení pro zpětvzetí návrhu stěžovatele na zrušení vyživovací povinnosti; napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích bylo usnesení okresního soudu potvrzeno.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti popsal (pro rozhodnutí o této ústavní stížnosti bezpředmětné) okolnosti, za nichž jej tzv. obecný zmocněnec zastupoval před soudem v řízení o návrhu na "snížení/zrušení výživného". Z jednání konaného v nepřítomnosti stěžovatele dne 14. října 2014 byl jeho zmocněnec vykázán a jednání bylo odročeno na 18. října 2014. Poté vzal stěžovatel svůj návrh dne 17. října 2014 zpět a následující den podal znovu stejný návrh (druhé řízení soud usnesením ze dne 10. listopadu 2014, č. j. 0 P 166/2008-181, které není předmětem přezkumu Ústavního soudu, zastavil pro překážku věci zahájené).

V projednávané věci pak nalézací soud vydal dne 18. května 2015 usnesení, jímž ke zpětvzetí návrhu stěžovatele řízení zastavil. Podle stěžovatele soudy nezkoumaly změnu poměrů, která vedla k podání návrhu na snížení/zrušení výživného pro nezletilého; naopak po dobu tří let působily obstrukce a vycházely ze starých a neaktuálních podkladů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), není součástí obecných soudů ani třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Zabývá se výhradně porušením základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. V projednávaném případě stěžovatel podal návrh na zahájení řízení, který vzal následně zpět, a bezprostředně podal návrh nový, což odůvodnil svojí procesní taktikou. Obecné soudy při rozhodování o zastavení řízení zohlednily jednoznačný projev vůle (procesní úkon) stěžovatele, i skutečnost, že návrh byl vzat zpět v řízení o určení vyživovací povinnosti; nepostupovaly proto jen podle občanského soudního řádu, ale i podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (z. ř. s.).

Podle § 15 z. ř. s. může soud rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí, jsou-li splněny podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu, tedy existuje-li na vedení řízení veřejný zájem. Vyživovací povinnost je stanovena zákonem (§ 859 občanského zákoníku) a snížení výživného je možné pouze na základě objektivních okolností. V projednávaném případě bylo výživné upraveno v roce 2008 a soudu nebyly předloženy žádné aktuální podklady, které by odůvodňovaly snížení výživného nebo dokonce "zrušení" vyživovací povinnosti. Vzal-li za této situace stěžovatel svůj návrh na zahájení řízení zpět, neexistovala zákonem předvídaná podmínka pro rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí, což soudy řádně odůvodnily. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého práva na projednání věci v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit k provedeným důkazům. Jak přitom sám v ústavní stížnosti uvádí, vzal svůj návrh dobrovolně zpět a předmětem přezkumu je pouhé procesní rozhodnutí o zastavení řízení, pro které byly splněny předpoklady.

Z ústavní stížnosti ani z předložených listin není zřejmé, v čem by mohla být ústavní práva (svobody) stěžovatele zasažena postupem obecných soudů. Soudy postupovaly podle příslušných procesních předpisů, vyhověly požadavku stěžovatele a řízení pro zpětvzetí návrhu zastavily. Takovým postupem nemohlo být zasaženo do zaručených práv stěžovatele.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3803/17-1)