# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3733/25 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 3733/25 - ECLI: ECLI:CZ:US:2026:4.US.3733.25.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 25. 2. 2026 - Datum zveřejnění: 1. 4. 2026 - Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění - Klíčová slova: trestní stíhání/zahájení, přípravné řízení, odůvodnění, trestná činnost, skutková podstata trestného činu - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.2; 141/1961 Sb., § 160 odst.1, § 134 odst.2 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 36 odst. 1 a čl. 39 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatel byl shora uvedeným usnesením policie obviněn ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4. písm. d) trestního zákoníku. 3. Stěžovatel podal proti usnesení stížnost. Tvrdil, že se policejní orgán řádně nevypořádal s tím, zda došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu. Ve věci chyběly důkazy, které by odůvodňovaly zahájení trestního stíhání. Městské státní zastupitelství v Brně stížnost zamítlo, neboť ji neshledalo důvodnou. 4. Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatel dne 3. 12. 2025 podal podnět k výkonu dohledu ke Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, a to nad postupem městského státního zastupitelství. Ústavní soud si vyžádal stěžovatelův podnět k výkonu dohledu i rozhodnutí o něm krajským státním zastupitelstvím ze dne 30. 12. 2025 č. j. 2 KZT 564/2025-9. Podle tohoto rozhodnutí bylo zamítnutí stížnosti stěžovatele zákonné a důvodné. Rozhodnutí krajského státního zastupitelství stěžovatel ústavní stížností nenapadá. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel zdůvodňuje porušení svých ústavních práv tím, že rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněná, nereagovala na jeho námitky a usnesení městského státního zastupitelství je projevem libovůle. Trestní stíhání kriminalizuje soukromoprávní vztah a popírá subsidiaritu trestní represe. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud zdůrazňuje zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem, resp. nezbytnou zdrženlivost v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zvláště důležité je to v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného trestního řízení. V nálezu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 Ústavní soud shrnul, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod konkrétní osoby spojeno rozhodování obecného soudu anebo alespoň možnost přezkumu rozhodnutí obecným soudem. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění je nutno vykládat restriktivně. 7. Z judikatury Ústavního soudu plyne, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení považuje Ústavní soud za nepřípustné, případně nežádoucí (srov. např. usnesení ze dne 21. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 213/03), s výjimkou situací mimořádných, je-li např. současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. nálezy ze dne 6. 6. 1996 sp. zn. I. ÚS 46/96 či ze dne 24. 2. 2000 sp. zn. IV. ÚS 582/99). 8. Ústavní soud se tedy necítí oprávněn zasahovat do přípravné fáze trestního řízení, nedochází-li současně s ním k významným zásahům do ústavních práv stíhaných osob (např. rozhodnutím o vazbě, zajištěním majetku apod.). Kasační intervence Ústavního soudu tak má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05). 9. Navíc, jak připomněl Ústavní soud např. v usnesení ze dne 26. 3. 2015 sp. zn. III. ÚS 3707/14, obecný soud je povinen v rámci předběžného projednání obžaloby mj. prověřit, zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem (§ 181 odst. 1 trestního řádu). Je tedy primární úlohou obecného soudu, aby v rámci trestního řízení přihlédl k případně zjištěným procesním vadám proběhlého trestního řízení a vyvodil z nich příslušné důsledky. 10. Jak zdůraznil Ústavní soud např. v usnesení ze dne 6. 6. 2013 sp. zn. II. ÚS 1465/13, rozhodnutí o zahájení trestního stíhání má ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smyslem ve vztahu k obviněnému je oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což je podmínkou dalších procesních úkonů v trestním řízení. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen za naprosto mimořádných okolností, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování. I tehdy však Ústavní soud setrval na stanovisku, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání po věcné stránce, neboť to náleží do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Důvodnost obvinění a zákonnost trestního stíhání je totiž předmětem celého trestního řízení a proto je příslušnými orgány z úřední povinnosti zkoumána po celou dobu trestního řízení. Ústavní soud je v této souvislosti povolán zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně až po jeho ukončení, po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv podle trestního řádu. 11. K zahájení trestního stíhání postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že obviněný spáchal skutek způsobem popsaným ve skutkové větě usnesení o zahájení trestního stíhání, a odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Trestná činnost nemusí být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u obžaloby (§ 176 trestního řádu). Spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako opodstatněnosti závěru o důvodnosti trestního stíhání, pak ústavněprávní roviny nedosahuje (srov. usnesení ze dne 22. 3. 2012 sp. zn. III. ÚS 3093/11). 12. Napadená rozhodnutí požadavkům, které jsou na rozhodnutí v dané fázi řízení obecně kladeny, dostojí. Nevykazují znaky libovůle a z odůvodnění je patrno, co a proč je stěžovateli kladeno za vinu. Posouzení skutečností odůvodňujících trestní stíhání, stejně jako právní kvalifikace jednání, bude přitom i nadále úlohou orgánů činných v trestním řízení a následně bude také předmětem přezkumu obecných soudů. Své námitky tak stěžovatel může uplatnit v dalším průběhu trestního řízení v rámci své obhajoby a orgány činné v trestním řízení na ně budou muset patřičně reagovat. 13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3733/25-1)