# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3726/13 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 3726/13 - ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.3726.13.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 14. 4. 2014 - Datum zveřejnění: 6. 5. 2014 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: žaloba/na vyklizení, odůvodnění - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 4 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 4 C 128/2009 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Chrudimi rozsudkem č. j. 4 C 128/2009-64 ze dne 25. července 2011 zamítl žalobu stěžovatelky, aby žalovanému Josefu Boledovičovi (dále jen "žalovaný") byla uložena povinnost vyklidit specifikovaný rekreační objekt a areál letního dětského tábora a uložil stěžovatelce nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 0,- Kč. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové, pob. v Pardubicích rozsudkem č. j. 18 Co 579/2011-87 ze dne 18. ledna 2012 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením č. j. 26 Cdo 264/2013-111 ze dne 19. září 2013 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Rozhodující soudy se v nich vypořádaly dostatečně se všemi relevantními skutečnostmi i s námitkami stěžovatelky, které stěžovatelka opakuje též v ústavní stížnosti (stěžovatelka v ústavní stížnosti dokonce doslovně opakuje veškeré odvolací námitky), a jejich závěry nelze rozhodně označit ani za (extrémně) rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak proto na rozhodnutí obecných soudů, především pak rozhodnutí soudu odvolacího a dovolacího, pouze odkazuje s tím, že napadeným rozhodnutím rozhodně nemá z hlediska ústavnosti co vytknout. To, že se závěry obecných soudů stěžovatelka nesouhlasí, zásah do jejích práv nezakládá. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3726/13-1)