# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3724/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3724/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.3724.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 12. 2017
- Datum zveřejnění: 5. 1. 2018

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 11. 2017, se na Ústavní soud obrátil navrhovatel (dále rovněž "žalobce") s podáním, v němž brojí proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017 č. j. 30 Cdo 3403/2017-83, jímž bylo zastaveno dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 11. 2016 č. j. 27 Co 422/2016-44, jímž tento soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 10. 2016 č. j. 7 C 85/2016-38 o zamítnutí žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Podání navrhovatele nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se navrhovatel obrací na Ústavní soud opakovaně (ke dni rozhodnutí navrhovatel podal více než 162 podání), přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v poslední době byl stěžovatel takto poučen např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 293/16, II. ÚS 292/16 a III. ÚS 3759/15 a řada dalších). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že navrhovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Přes tato poučení navrhovatel i nadále vědomě ignoruje jemu známé podmínky a náležitosti ústavní stížnosti podle zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3724/17-1)