# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3722/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3722/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:4.US.3722.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 8. 2015
- Datum zveřejnění: 21. 8. 2015
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: právní úkon/odporovatelný, promlčení, pohledávka, exekuce, dlužník
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 42a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 26. 11. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

V roce 1994 byla sesplatněna pohledávka, za níž se zaručila matka stěžovatelky paní Marie Leišová. V roce 2006 podal věřitel na paní Leišovou návrh na nařízení exekuce, která však v rámci exekučního řízení vznesla námitku promlčení a Okresní soud v Příbrami svým usnesením ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. 23 Nc 5763/2006 po šesti letech exekuci z tohoto důvodu zastavil.

V roce 2006 převedla paní Leišová na stěžovatelku svůj 100% obchodní podíl ve společnosti ZBRANEX s. r. o. Věřitelka, společnost Apston Capital Ltd., proto podala na stěžovatelku žalobu na neúčinnost převodu předmětného obchodního podílu. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 12 C 252/2009 bylo dne 25. 2. 2010 určeno, že smlouva o převodu výše uvedeného obchodního podílu je vůči žalobkyni právně neúčinná. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2010 sp. zn. 30 Co 325/2010 byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Nejvyšší soud následně podané dovolání odmítl.

Dne 11. 7. 2012 podala stěžovatelka u Okresního soudu v Příbrami návrh na obnovu řízení ve věci neúčinnosti převodu obchodního podílu společnosti ZBRANEX s. r. o. Své podání odůvodnila tím, že v původním odpůrčím řízení nemohla použít usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. 23 Nc 5763/2006, o zastavení exekuce. Podle jejího názoru se přitom jedná o rozhodnutí, které pro ni mohlo přivodit příznivější rozhodnutí v odpůrčí věci.

O tomto návrhu rozhodl Okresní soud v Příbrami ústavní stížností napadeným usnesením tak, že návrh na povolení obnovy řízení zamítl. Stěžovatelku v rámci svého odůvodnění přitom odkázal na původní rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2010 sp. zn. 30 Co 325/2010 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011 sp. zn. 29 Cdo 1335/2011, podle nichž žalovaná není oprávněna vznést v řízení o neúčinnosti právního úkonu námitku promlčení věřitelovy pohledávky, neboť ta přísluší zásadně dlužníku.

K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a uzavřel, že skutečnost, kterou uvádí žalovaná jako důvod obnovy řízení, tj. zastavení exekuce vedené proti Marii Leišové, nastala až po rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2010 sp. zn. 30 Co 325/2010. K této skutečnosti tedy nemohly soudy v původním řízení přihlížet, přičemž taková skutečnost nemůže být důvodem obnovy řízení. Následně podané dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

Podle náhledu stěžovatelky rozhodly obecné soudy v rozporu s hmotným právem. Podle ustanovení § 42a tehdy platného občanského zákoníku, potřebuje žalobce pro úspěch v odpůrčí žalobě mj. vymahatelnou pohledávku, a to vůči tomu, kdo odporovatelný právní úkon provedl. Obecné soudy nepřipustily obnovu řízení i přesto, že bylo postaveno na jisto, že uplatňovaná pohledávka byla již v roce 2006 nevymahatelná, což nemohla stěžovatelka použít v původním řízení a tato skutečnost může přitom přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. V souvislosti s uvedeným stěžovatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 3672/2012), podle níž promlčená pohledávka sice nadále existuje jako tzv. naturální obligace, ale uplatněním námitky promlčení se stává nevymahatelnou z důvodu ztráty nároku na plnění.

Stěžovatelka v rozhodnutích obecných soudů spatřuje značnou nespravedlnost. Soudy řešily její návrh na zastavení exekuce šest let, v důsledku čehož pak tato nemohla uplatnit nynější důvod obnovy řízení, tj. zastavení exekuce z důvodu promlčení. Stěžovatelka je toho názoru, že rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

V předmětném případě je zřejmé, že posuzovaná ústavní stížnost de facto představuje pouze a jen pokračující polemiku se závěry obecných soudů, a stěžovatelka předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu; aniž by se uchýlil k hodnocení podústavní správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud v prvé řadě za adekvátní reflektovat sdělení, že ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, traktovaných v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, zde zjistitelné nejsou. Z ústavně právního hlediska je podstatnou především ta skutečnost, že napadená rozhodnutí nejsou založena na libovůli případně je nelze považovat za rozporná či nedostatečně odůvodněná.

Ústavní soud si v předmětném případě vyžádal související spis Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 12 C 252/2009, z něhož jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka vznesla námitku promlčení již v původním řízení, v němž bylo rozhodováno o samotné odporovatelnosti právního úkonu. Obecné soudy, zejména pak soud krajský a Nejvyšší, se s touto námitkou vypořádaly v tom smyslu, že odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2684/2007. Podle tohoto rozhodnutí je v řízení o odporovatelnosti právního úkonu účastníkem řízení na straně žalované osoba, s níž nebo v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, v tomto případě stěžovatelka a nikoliv dlužník, tedy paní Leišová. Z uvedeného pak plyne, že osoba odlišná od dlužníka není oprávněna vznést v řízení o neúčinnosti právního úkonu námitku promlčení věřitelovy pohledávky, neboť tato náleží zásadně dlužníku. Nutno dodat, že jak krajský, tak i Nejvyšší soud současně uvedly případ, kdy může námitku promlčení vznést i osoba, v jejíž prospěch byl odporovaný právní úkon učiněn.

Namítá-li stěžovatelka porušení zásad spravedlivého procesu, nutno konstatovat, že podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273).

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3722/14-1)