# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3715/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3715/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.3715.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 11. 2012
- Datum zveřejnění: 22. 11. 2012

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.

Ústavní stížnost datovaná dnem 15. 9. 2012 byla podána k poštovní přepravě dne 25. 9. 2012; jde tedy o návrh podaný po lhůtě k jeho podání zákonem předepsané.

Stěžovatelem prezentovaný názor, že návrh podává včas, neboť nebyl seznámen s výsledkem soudního řízení a "[s]kutečnost, že dovolací soud již rozhodl, se ... dozvěděl teprve v souvislosti s nahlížením do předmětného spisu dne 30. 8. 2012", není správný. Z doručenky Ústavním soudem vyžádané je patrno, že usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí stěžovatelova dovolání bylo v souladu se zákonem (§ 50b odst. 1 o. s. ř.) doručováno toliko jeho zástupci vybavenému procesní plnou mocí. Právě od tohoto doručení (dne 25. 8. 2011) odvíjela se lhůta k podání ústavní stížnosti. Představa stěžovatele, dle níž by pro počátek běhu této lhůty byl rozhodující den, kdy došlo ke zcela nahodilé události (nahlédnutí do spisu), je nesmyslná, neboť v akceptací takovéto úvahy bylo by důsledně vzato možné podat ústavní stížnost kdykoliv. Ústavní soud v této souvislosti předpokládá, že s uvedenou doktrinární notorietou nynější právní zástupce stěžovatele seznámil, neboť nestalo-li by se tak, porušil by jako advokát podáním věcně neprojednatelné ústavní stížnosti k újmě stěžovatele právní i etické povinnosti svého povolání; zákonný přímus advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) nesplnil by pak svůj účel. Jinak řečeno: podání této ústavní stížnosti advokátem je omluvitelné jen za předpokladu, že advokát o její opožděnosti stěžovatele řádně poučil a stěžovatel vzdor tomu na jejím podání trval.

Ústavní soud proto ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3715/12-1)