# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3662/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3662/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.3662.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 12. 2011
- Datum zveřejnění: 5. 1. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 142 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 7. 12. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud").

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem okresního soudu č. j. 37 EC 3572/2009-40 ze dne 14. 9. 2011 bylo vyhověno žalobě stěžovatelky, právní nástupkyně Dopravního podniku města Ústí nad Labem, o zaplacení částky 1.015,- Kč s příslušenstvím (kromě úroku z prodlení od 18. 1. 2009 do 1. 2. 2009, v kterémžto rozsahu bylo řízení zastaveno), představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu. Přestože byla stěžovatelka zcela úspěšná, okresní soud jí přiznal na náhradě nákladů řízení toliko částku 300,- Kč, neboť dospěl k závěru, že náklady na právní zastoupení nebyly v jejím případě vynaloženy účelně.

Stěžovatelka měla, z důvodů v ústavní stížnosti podrobně rozvedených, za to, že okresní soud nedostál povinnostem plynoucím z čl. 90 a 95 Ústavy České republiky a nepřiznáním náhrady nákladů řízení v odpovídající výši porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právní pomoc ve smyslu čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo soutěžitele na podnikání ve smyslu čl. 26 Listiny základních práv a svobod.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce zcela totožnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních sp. zn. IV. ÚS 3259/11 a IV. ÚS 3257/11 a nejnověji v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 (všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání části uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí, a to zejména na usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11, pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3662/11-1)