# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 362/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 362/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:4.US.362.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 5. 2015
- Datum zveřejnění: 10. 6. 2015
- Klíčová slova: správní žaloba, nečinnost
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 82

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelky jsou provozovatelkami fotovoltaických elektráren. S ohledem na závažné ekonomické komplikace, které na ně mají rdousící efekt, a s ohledem na judikaturu Ústavního soudu (například sp. zn. Pl. ÚS. 17/11, sp. zn. IV. ÚS 2323/07) a Nejvyššího správního soudu (zejména č.j. 1 Afs 76/2013-57, č.j. 8 Ans 2/2012-278,...), očekávaly vydání rozhodnutí ministra financí dle ustanovení § 259 a násl. zákona č. 280/2009, Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na nevydání takového rozhodnutí, obrátily s e na něj s podnětem, k němuž však nebylo vydáno požadované rozhodnutí. Mají proto za to, že orgán veřejné moci je nečinný. Následně se obrátily se svými podněty proti nečinnosti (§ 82 a násl. s.ř.s.) na Městský soud v Praze, leč vedeny procesní opatrností předpokládají, že na vydání takového rozhodnutí není právní nárok, a obracejí se rovněž na Ústavní soud. Namítají, že nevydání rozhodnutí o hromadném prominutí solárního odvodu dochází k zásahu do jejich práva na vlastnictví majetku [zakotveno v čl. 11 odstavci 1 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], jakož i práva podnikat [čl. 26 odstavce 1 Listiny].

Podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že v řízení jehož byla účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její právo nebo svobody. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; respektive od jiného zásahu orgánu veřejné moci. Podle ustanovení § 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odstavec 3 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci soustavy obecných (správních) soudů již možná není. Podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu je vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Ústavní soud tak zachovává princip subsidiarity ústavní stížnosti, která je ultima ratio - krajní prostředek ochrany práva na místě teprve v okamžiku, kdy již došlo k využití všech dostupných standardních nástrojů, které má účastník řízení k ochraně svých práv ze zákona k dispozici.

Jak stěžovatelky ve svém podání uvedly, předložily svůj návrh k Městskému soudu v Praze, v jehož kompetenci je nyní kontrola základních práv stěžovatelek. Za daného stavu je tedy na podání k Ústavnímu soudu třeba hledět jako na předčasné, které přijde na řadu teprve po případném neúspěchu v řízení před správními soudy.

Proto je na místě návrh odmítnout jako nepřípustný podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmeno e) ve spojení s ustanovením § 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-362/15-1)