# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 360/06

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 360/06
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.360.06
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 3. 2007
- Datum zveřejnění: 19. 9. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.6, § 2 odst.5

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, práva nebýt odňat zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny a právo na presumpci neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. Uvedená práva plynou rovněž z čl. 6 odst. 1, 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Shora uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) trestního zákona formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákona formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) trestního zákona formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 trestního zákona. S ohledem na projednávanou trestnou činnost a za sbíhající se trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá trestního zákona, spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2005, č.j. 17 T 7/2004-1753, jenž nabyl právní moci 25. července 2005, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5, byl stěžovatel odsouzen podle § 140 odst. 2 trestního zákona za použití § 35 odst. 2 trestního zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2005, č.j. 17 T 7/2004-1753.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích popsaným usnesením zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obšírně popsal okolnosti, které byly předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení a pro které byl shledán vinným a odsouzen. Poukázal na to, že v řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích vedeným pod sp. zn. 17 T 7/2004, v němž byla projednávaná jiná jeho trestná činnost, nebyly některé skutky, pro které byl shledán vinným napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích, posouzeny jako trestný čin. Současně poukázal na skutečnost, že navrhoval, aby věc vedená u Krajského soudu v Českých Budějovicích byla spojena s věcí vedenou u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 43/2004, která byla později spojena s věcí Okresního soudu v Českých Budějovicích vedenou pod sp. zn. 31 T 196/2004 (napadený rozsudek).

Námitky stěžovatele v ústavní stížnosti směřují jak proti rozhodnutím napadeným v ústavní stížnosti, tak i proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 17 T 7/2004-1753. Závěrem stěžovatel shrnul, že obecné soudy dospěly ohledně jedné a téže věci k odlišným skutkovým zjištěním, důkazy z jednoho řízení nebyly použity ve druhém řízení. Zejména pokud se jednalo o výpověď stěžovatele, kterou v řízení před krajským soudem učinil v režimu utajeného svědka, ale nikoliv pod vlastním jménem. Ve skutečnosti, že jednotlivá řízení probíhala nezávisle na sobě stěžovatel shledal zkrácení ve svých právech na spravedlivý proces.

S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí, v části týkající se stěžovatele, zrušil.

Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i dalších rozhodnutí týkajících se trestné činnosti stěžovatele, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.

Ústavní soud si pro posouzení věci vyžádal od Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2005, č.j. 17 T 7/2004-1753, rozhodnutí ve věci kterou stěžovatel označoval jako souběžné řízení týkající se téže trestné činnosti, a současně rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. července 2005, č.j. 11 To 85/2005-1920, o odvolání v téže věci.

Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2005, č.j. 17 T 7/2004-1753, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl shledán vinným z trestného činu padělání a pozměňování peněz, kterého se stěžovatel společně s dalším spoluobviněným měl dopouštět v přesně nezjištěných dnech v době od 6. března 2003 do zadržení a vzetí stěžovatele do vazby dne 9. září 2003. Odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze dne 25. července 2005, č.j. 11 To 85/2005-1920, zamítl.

Trestná činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 17 T 7/2004-1753, se však týkala výhradně trestného činu padělání a pozměňování peněz, přičemž jinou trestnou činností stěžovatele se krajský soud ve svém rozsudku nezabýval. V témže období, kdy se stěžovatel dopouštěl distribuce padělaných peněz, se dopouštěl i další trestné činnosti, pro kterou byl shledán vinným a odsouzen shora napadeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích. Shodnými prvky v obou případech tak zůstala doba, ve které se trestá činnost stěžovatele odehrávala, a rovněž provázanost osob, které se trestného jednání zúčastnili společně se stěžovatelem zejména jako spoluobvinění.

Argumentace stěžovatele se v projednávané věci zúžila na nesouhlas s postupem obecných soudů v uvedených řízeních, na jejich tvrzenou neprovázanost a na konstatování, že v každém řízení mu byl ustanoven jiný obhájce, což mělo znemožnit jeho efektivní obhajobu.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k řízení před těmito soudy.

Podle článku 90 Ústavy ČR jen soud, který je součástí obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestního řádu, přičemž zásada volného hodnocení důkazů je výrazem nezávislosti soudu. Pokud soud při svém rozhodnutí respektuje podmínky stanovené v § 125 trestního řádu a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení znovu hodnotit, a to ani tehdy, kdyby s ním nesouhlasil. V rámci provedeného dokazování soud přezkoumatelným způsobem vyložil, na základě kterých provedených důkazů dospěl k rozhodnutí o vině stěžovatele a jakými úvahami se při tom řídil.

Jak Ústavní soud uvedl výše, neshledal, že by se řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích (sp. zn. 17 T 7/2004) a Okresním soudem v Českých Budějovicích (sp. zn. 31 T 196/2004) týkala shodné trestné činnosti s tím, že v jednom řízení by byla tato činnost posouzena odlišným způsobem než v případě druhém. Proto není v takovém tvrzení možno shledat zásah do zaručených práv stěžovatele.

V řízení, jehož rozhodnutí stěžovatel napadl v této ústavní stížnosti, se okresní soud zabýval výhradně jednotlivými v rozsudku popsanými útoky a nesledoval jinou trestnou činnost, pro kterou by byl stěžovatel souzen i v rámci jiného řízení. V rámci dokazování zjistil skutkový stav věci, o němž neměl důvodné pochybnosti. Okresní soud v Českých Budějovicích konstatoval souběh projednávané trestné činnosti stěžovatele s trestnou činností, pro kterou byl citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích již odsouzen. V rámci procesních předpisů posoudil, které okolnosti jsou právně významná pro zjištění skutkového stavu a shromážděné důkazy zhodnotil v souladu s ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu. Své úvahy Okresní soud v Českých Budějovicích vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku. Z odůvodnění je patrno, jak se vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

Rovněž skutečnost, že Okresní soud v Českých Budějovicích nevyužil výpovědi stěžovatele, kterou učinil před Krajským soudem v Českých Budějovicích jako utajený svědek, není možné považovat za zkrácení stěžovatele v jeho základních právech. Bylo svobodným rozhodnutím stěžovatele vystupovat jako utajený svědek. Pokud obecné soudy nezohlednily výpověď stěžovatele, kterou učinil jako utajený svědek, respektovaly tím pouze jeho rozhodnutí vypovídat v anonymitě. Důsledky, které z toho vyplynuly, a s nimiž stěžovatel není spokojen, není možné přičítat pochybení obecných soudů.

S ohledem na tyto okolnosti Ústavní soud neshledal tvrzené zkrácení stěžovatele v citovaných základních právech.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-360/06-06)