# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3581/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3581/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:4.US.3581.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 2. 2019
- Datum zveřejnění: 4. 3. 2019
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: odůvodnění, pokuta/smluvní, pohledávka
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 89/2012 Sb., § 2991; 99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení 9 200 Kč s příslušenstvím a stěžovatelce bylo uloženo zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení 6 534 Kč. Předmětná pohledávka měla vzniknout z titulu uhrazení neoprávněně účtované smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o dodávce plynu; stěžovatelka pohledávku nabyla od původního zákazníka vedlejší účastnice smlouvou o postoupení pohledávky.

Stěžovatelka si je podle svého podání vědoma bagatelní výše žalované pohledávky i skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Přesto rozsudek obvodního soudu napadá ústavní stížností a označuje jej za překvapivý, příliš stručný a neurčitý. Stěžovatelka dále obvodnímu soudu vytýká, že nezohlednil spotřebitelský charakter sporu a v tomto duchu též judikaturu Ústavního soudu vztahující se k ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelských vztazích.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

Jak stěžovatelka sama správně uvádí, Ústavní soud je ochráncem ústavnosti a nepřísluší mu přehodnocovat závěry obecných soudů, nevybočují-li extrémním způsobem ze zásad spravedlivého procesu ve smyslu hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů; z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je při tom veden úvahou, že tyto částky, již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry).

Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní (dokonce z hlediska odvolacího řízení) a stěžovatelka žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopisuje. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze tím, zda rozhodnutí obvodního soudu porušilo podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, což neshledal: obvodní soud své rozhodnutí srozumitelně a logicky, byť stručně, vysvětlil. Skutečnost, že stěžovatelka soud svými argumenty nepřesvědčila, porušení jejích práv nepředstavuje - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].

K spotřebitelskému charakteru ukončeného smluvního vztahu se Ústavní soud nepovažuje za nutné blíže vyjadřovat, je-li zřejmé, že stěžovatelka spotřebitelkou není; proto je uvedená argumentace ve vztahu k ní irelevantní.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3581/18-1)