# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 356/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 356/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:4.US.356.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 8. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: náhrada, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 328/1991 Sb., § 23; 99/1963 Sb., § 237, § 239

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že odmítnutím dovolání bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Šlo totiž o dovolání ve věci, která měla po právní stránce zásadní význam. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Z obsahu spisu 43 Cm 271/98 Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 14. 12. 1999, čj. 43 Cm 271/98-29, byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení, že má za úpadcem pohledávku první třídy ve výši 24 390,-- Kč. K odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2001, čj. 13 Cmo 29/2000-51, tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející ve znění platném do 31. 12. 2000. O dovolání stěžovatele rozhodl posléze Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že toto dovolání odmítl, vycházeje z faktu, že vady řízení uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. ze spisu se nepodávají ani stěžovatelem nejsou tvrzeny a že dovolání není přípustné nejen podle ustanovení § 238 písm. b) o. s. ř., ale ani podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a stěžovatel v tomto směru ani návrh nepodal.

Za tohoto stavu, nebyl-li návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před odvolacím soudem vznesen a možnost založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle § 239 odst. 2 o. s. ř., stěžovatel tím sám vyloučil, nutno mít za to, že stěžovatel poslední procesní prostředek nevyčerpal.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2002

JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj
.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-356/02-02)