# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 355/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 355/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:4.US.355.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 11. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
- Klíčová slova: interpretace
- Dotčené předpisy: 219/1999 Sb., § 2; 221/1999 Sb., § 61 odst.4

## Výrok

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

## Odůvodnění

Výše citovaným rozhodnutím velitele Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav byla zamítnuta žádost stěžovatele o přiznání přídavku na bydlení za období od 17. 1. 2000 do 28. 6. 2002, neboť dle rozhodnutí služebního orgánu stěžovatel nesplňuje podmínky obsažené v době podání žádosti v ustanovení § 61 odst. 4 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

Odvolání stěžovatele bylo v záhlaví citovaným rozhodnutím náčelníka Vojenské policie Armády ČR zamítnuto a výše citované rozhodnutí velitele Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav potvrzeno.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, která vykazuje vady (nedostatky v plné moci), uvádí, že vojenské orgány rozhodující v jeho věci zcela pochybily při interpretaci zákona č. 221/1999 Sb. Má dále za to, že zákonodárce měl při tvorbě citovaného zákona na mysli daleko širší pohled na řešení bydlení vojáků z povolání, než je pohled na řešení vzniklého stavu jmenovaných orgánů, které bez snahy vyřešit vzniklý a budoucí stav, učinily výklad zákona jednostranně. Z toho důvodu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Ústavní soud dále uvádí, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 věta první před středníkem zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je ochrana ústavnosti ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR a do činnosti jiných orgánů veřejné moci může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv a svobod stěžovatele.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel se obrátil na Ústavní soud, aniž by se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí procesním postupem před obecnými soudy (podáním správní žaloby). Vzhledem k tomu nelze mít za to, že byly vyčerpány všechny opravné prostředky, které zákon k ochraně jeho práv stěžovateli poskytuje. Při respektování principu subsidiarity ústavní stížnosti proto nezbylo Ústavnímu soudu než podání stěžovatele odmítnout.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj nevyzýval stěžovatele k odstranění vad jeho podání a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2004

Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-355/04-04)