# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 348/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 348/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:4.US.348.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 2. 2022
- Datum zveřejnění: 1. 3. 2022
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11; 99/1963 Sb., § 267, § 336i odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces (sc. právo na soudní ochranu) a právo na vlastnictví majetku.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť k němu není přiložena speciální plná moc [§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001 sp. zn. III. ÚS 403/01 (U39/24 SbNU 557)].

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že právní zástupce stěžovatele v minulosti opakovaně podával jeho jménem ústavní stížnosti, k nimž předkládal plnou moc ze dne 20. 2. 2019, resp. její kopii, v některých případech doplněnou holografickým textem konkretizujícím zastupovanou věc. V dalších řízeních byl Ústavním soudem upozorňován, že předložená plná moc je vadná a byl vyzýván k odstranění této vady, přičemž součástí výzvy bylo i poučení, že neodstranění vytýkaných vad v určené lhůtě zakládá důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (viz výzvu ze dne 4. 12. 2019 sp. zn. III. ÚS 3847/19, výzvu ze dne 10. 7. 2020 sp. zn. II. ÚS 1683/20; pozn. stěžovatelův právní zástupce byl na stejnou vadu upozorňován i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů, např. ve věcech sp. zn. IV. ÚS 3248/21, sp. zn. IV. ÚS 228/22).

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti, včetně předepsané plné moci, dostávalo totožnému stěžovateli, ev. jeho právnímu zástupci, vždy v každém řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat adresátovi poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti a dalších pravidlech, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (to platí dvojnásob v situacích, je-li stěžovatel zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem - advokátem).

6. Vzhledem k výše uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-348/22-1)