# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3478/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3478/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.3478.11.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 1. 2012
- Datum zveřejnění: 14. 2. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: rozhodnutí procesní, odůvodnění, Policie České republiky, trestní řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 134 odst.2, § 125

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Ústavnímu soudu byl dne 21. 11. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení orgánů státní moci.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.
Ústavní stížností napadenými usneseními orgánů státní moci bylo rozhodnuto o vyloučení trestní věci obviněného A. K. k samostatnému projednání. Stěžovatel namítá, že tato usnesení nebyla řádně odůvodněna. Odůvodnění policejního orgánu spočívá v jediné větě "z pokynu státní zástupkyně byla trestní věc A. K. vyloučena k samostatnému projednání pod č. j. KRPA-1159/TČ-2011-000073, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.". Takto provedené odůvodnění považuje stěžovatel za zcela nedostatečné, neboť z něj nemá možnost zjistit skutečnosti podle ustanovení § 134 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř.") a považuje jej za nepřezkoumatelné. Obdobnou argumentaci pak směřuje také vůči napadenému usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.

III.
Ústavní stížností napadená usnesení orgánů státní moci jsou usneseními procesní povahy, jimiž dochází toliko k usměrňování průběhu trestního řízení. Tímto typem rozhodnutí není rozhodováno ve věci samé a stěžovatel má celou řadu procesních prostředků, které může v rámci trestního řízení na svoji obranu využít. V ojedinělých případech si lze představit, že by i takovým typem rozhodnutí mohlo dojít k porušení zákona či dokonce k zásahu do základního práva na spravedlivý proces a Ústavní soud z toho důvodu posoudil předmětnou ústavní stížnost jako přípustnou, nicméně zjevně neopodstatněnou.

Z hlediska kautel spravedlivého procesu je třeba rozlišit požadavky na odůvodnění procesních rozhodnutí a rozhodnutí ve věci samé, na které jsou kladeny vyšší nároky, než na prvně uvedené.

Z odůvodnění napadených usnesení je zřejmé, že policejní orgán postupoval při vyloučení věci z pokynu dozorové státní zástupkyně, která k uvedenému kroku přistoupila z důvodu urychlení trestního řízení. V požadavku rychlosti trestního řízení nelze v zásadě spatřovat zásah do základních práv a svobod, navíc z důvodu právní jistoty je takový postup nanejvýš vhodný též pro obviněného.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost proto odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3478/11-2)