# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3425/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3425/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.3425.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 11. 2017
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2017
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo na bezplatnou pomoc obhájce, tlumočníka
- Klíčová slova: advokát/ustanovený, dovolání, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.3; 141/1961 Sb., § 38, § 265a, § 134 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatel proti usnesení, jímž jej měl Nejvyšší soud zkrátit v právu zaručeném v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a v čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listina základních práv a svobod. Napadeným usnesením Nejvyšší soud zastavil řízení o dovolání.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že výzvou Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2017, č. j. 20 Cdo 1918/2017-143, která byla do věznice doručena dne 14. června 2017, jemu osobně až dne 17. června 2017, mu byla stanovena lhůta ke zvolení zástupce pro dovolací řízení v trvání 20 dnů. Proto se obrátil na Českou advokátní komoru, která mu dne 29. června 2017 ustanovila advokáta, ten kontaktoval stěžovatele, který dne 4. července 2017 udělil a zaslal plnou moc advokátovi. Zástupce se u Nejvyššího soudu seznámil se spisem a dne 20. července 2017 podal dovolání doplněné o náležitosti dříve absentující; dne 6. září 2017 bylo zástupci doručeno napadené usnesení. Stěžovatel má za to, že jeho práva byla porušena tím, že s ohledem na výše uvedené okolnosti mu nebylo umožněno podat řádné dovolání včas (do 4. července 2017), a proto navrhl, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu o zastavení řízení zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z ústavní stížnosti, napadeného usnesení i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2017, č. j. 20 Cdo 3635/2017-149 (ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3426/17), se podává, že Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 26. dubna 2016, č. j. 23 EXE 912/2015-61, zamítl návrh stěžovatele (povinného) na zastavení exekuce; Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. srpna 2016, č. j. 21 Co 253/2016-83, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním; vzhledem k tomu, že nebyl právně zastoupen, vyzval jej nalézací soud k odstranění tohoto nedostatku (usnesení ze dne 22. listopadu 2016, č. j. 23 EXE 912/2015-92). Stěžovatel vady neodstranil, ale požádal o ustanovení zástupce, což Okresní soud v Jičíně zamítl usnesením ze dne 24. ledna 2017, č. j. 23 EXE 912/2015-117, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2017, č. j. 24 Co 79/2017-125 (rozhodnutí nabylo právní moci dne 31. března 2017). Proti usnesením podal stěžovatel dovolání; s ohledem na povinné právní zastoupení vyzval Nejvyšší soud stěžovatele usnesením č. j. 20 Cdo 1918/2017-143 k zajištění právního zástupce ve lhůtě 20 dní. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě vyčtený nedostatek neodstranil a Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. srpna 2017, č. j. 20 Cdo 1918/2017-148, zastavil řízení o dovolání proti usnesením o zastavení exekuce, usnesením z téhož dne, č. j. 20 Cdo 3635/2017-149, zastavil řízení o dovolání proti usnesením o neustanovení zástupce.

Z uvedeného je patrné, že stěžovatel byl o nezbytnosti právního zastoupení pro řízení před Nejvyšším soudem informován již v době, kdy podal první dovolání v řízení o zastavení exekuce a kdy jej nalézací soud usnesením ze dne 22. listopadu 2016 vyzval k odstranění nedostatku dovolání. Stěžovatel si tak byl nezbytnosti zastoupení pro řízení před Nejvyšším soudem vědom, přesto stále nezastoupen podával další dovolání; proto nelze považovat postup Nejvyššího soudu za zásah do práva na právní pomoc či na spravedlivý proces. Stěžovatel měl řadu měsíců povědomí o nezbytnosti zajistit si zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem a jeho zástupce určený Českou advokátní komorou mohl již dne 29. 6. 2017, tedy více než měsíc před vydáním napadeného rozhodnutí, a ve lhůtě, která skončila 4. 7. 2017, avizovat dovolacímu soudu, že je stěžovatel zastoupen.

Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti a nikoliv dalším stupněm obecných soudů; jeho náplní je přezkoumat, zda v řízení před nimi nedošlo k zásahu do zaručených práv. V projednávaném případě se tak nestalo, a proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3425/17-1)