# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3393/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3393/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.3393.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 1. 2014
- Datum zveřejnění: 23. 1. 2014
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: osoba/povinná, restituce
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 87/1991 Sb., § 4 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 8. 11. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že "[p]rávní posouzení věci je nadále nespravedlivé a neústavní", pročež se dovolává nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 2214/08 [N 187/54, SbNU 313] navazujícího na předchozí, tímto nálezem zrušená, rozhodnutí obecných soudů souvisejících s právě projednávanou věcí. V citovaném nálezu Ústavní soud obecným soudům zejména uložil zkoumat, zda žalovaní nenabyli předmětnou nemovitost na základě protiprávního zvýhodnění ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 87/1991 Sb.").

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle IV. senátu Ústavního soudu se obecné soudy v právě posuzovaných rozhodnutích zcela vypořádaly s námitkami Ústavního soudu vznesenými ve shora citovaném nálezu. Ostatně ani sám stěžovatel v ústavní stížnosti proti citovaným rozhodnutím v podstatě nic konkrétního neuvádí. Podle Ústavního soudu je třeba vyjít z toho, že restituční zákonodárství vytvořené po skončení doby nesvobody je instrumentem toliko dodatečným, často zdaleka - ostatně jako právo samo - neumožňujícím dosažení úplné spravedlnosti. V řízení před obecnými soudy se nepodařilo prokázat - a to je rozhodující - že by žalovaní byli povinnými osobami ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb. To je třeba respektovat.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3393/13-1)