# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3347/13 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 3347/13 - ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.3347.13.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 16. 4. 2014 - Datum zveřejnění: 6. 5. 2014 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování - Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, odůvodnění, trestný čin/loupež - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 125, § 2 odst.5, § 2 odst.6; 40/2009 Sb., § 173 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Okresního soudu v Olomouci a uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, kterými byl odsouzen pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku. Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv garantovaných čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy a rovněž k zásahu do práva zaručeného čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel zpochybňuje dokazování, primárně pak způsob hodnocení některých důkazů ze strany trestních soudů. Vady spatřuje zejména jednak v tom, jak soudy hodnotily výpověď jednoho ze spoluobžalovaných, a jednak v hodnocení, resp. neprovedení části videozáznamu dokumentujícího události na místě činu v rozhodnou dobu. Tento postup soudů označuje jako porušení principu práva na spravedlivý proces, zásady rovnosti zbraní a zásady presumpce neviny. Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám. Jak vyplývá z odůvodnění obou napadených rozhodnutí, výše popsané námitky stěžovatel opakovaně uplatňoval v průběhu trestního řízení, přičemž je třeba konstatovat, že soudy se s nimi ve svých rozhodnutích zcela dostatečné vypořádaly. Ústavní soud musí k námitkám stěžovatele předně uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) se dovozuje i zásada volného hodnocení důkazů. Z ní vyplývá, že nezávislé trestní, civilní a správní soudy rozhodují o tom, které skutečnosti považují k dokazování za relevantní a které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provedou, případně zda a nakolik se jeví žádoucí dosavadní dokazování doplnit, které skutečnosti mají za zjištěné a které dokazovat netřeba. Podle ustálené judikatury Ústavnímu soudu nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení důkazů obecnými soudy (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93). Z tohoto pravidla existují výjimky, kdy je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci ostatních soudů a jejich rozhodnutí zrušit. Tak je tomu v situacích, kdy právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94), popřípadě jsou-li skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. nález sp. zn. III. ÚS 166/95). Daný případ však pod žádnou z těchto výjimek nelze podřadit. Jak soud nalézací, tak soud odvolací v odůvodnění svých rozhodnutí racionálně vysvětlily všechny podstatné okolnosti, na základě kterých dospěly k vynesení odsuzujícího rozsudku. Ústavní soud považuje za vhodné poukázat zejména na přesvědčivé odůvodnění odvolacího trestního soudu ve vztahu k videozáznamům z místa činu (s. 11 napadeného rozhodnutí), kde je zcela logicky vysvětleno, jak je stěžovatel usvědčován z podílu na spáchání stíhaného skutku. V dalších podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu, která Ústavní soud považuje za dostatečná a srozumitelná, takže neshledává důvod ke kasačnímu zásahu. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3347/13-1)