# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3303/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3303/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.3303.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 4. 2014
- Datum zveřejnění: 13. 5. 2014
- Klíčová slova: opravný prostředek - řádný, stížnost
- Dotčené předpisy: 40/2009 Sb., § 57 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči, jímž bylo rozhodnuto o jeho přeřazení z věznice s dozorem do věznice s ostrahou, a Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele, neboť byla podána opožděně.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Ústavní soud přitom ve své ustálené judikatuře (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 327/03) opakovaně konstatuje, že za takový opravný prostředek lze považovat pouze ten, který byl podán řádně, tedy o něm bylo meritorně rozhodnuto, nikoliv ten, který byl odmítnut či zamítnut pro formální vady.

V daném případě stěžovatel podal proti usnesení soudu I. stupně stížnost, která byla stížnostním soudem zamítnuta z důvodu opožděného podání, neboť zákonná lhůta stěžovateli marně uplynula dnem 2. 9. 2013 a stížnost byla podána až dne 3. 9. 2013. Ústavnímu soudu tedy nezbývá než konstatovat, že stěžovatel ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva, a protože nejsou naplněny ani důvody předpokládané ustanovením § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, je nutné na ústavní stížnost pohlížet jako na nepřípustnou.

Ústavní soud pro úplnost dodává, že stěžovatel nenamítal posouzení opožděnosti stížnosti ke krajskému soudu, a proto se tímto aspektem věci nezabýval.

Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3303/13-1)