# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 322/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 322/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.322.07
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 3. 2007
- Datum zveřejnění: 18. 10. 2007
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 229 odst.4

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 1. 2. 2007 a doručenou Ústavnímu soudu dne následujícího domáhal se stěžovatel zrušení shora uvedeného rozhodnutí; jím odvolací soud odmítl jeho odvolání pro opožděnost. Stěžovatel tvrdil porušení základního práva vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které spatřoval v tom, že odvolací soud měl rozsudek soudu prvého stupně za doručený uplynutím 10 denní úložní doby, a to ačkoliv dle stěžovatele k doručení zásilky fikcí nemohlo dojít, neboť on se v době doručování v místě svého bydliště nezdržoval.

Především k posouzení podmínek projednatelnosti podané ústavní stížnosti vyžádal si Ústavní soud spis Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 6 C 36/2001. Podle ustanovení § 43 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") též vyzval k vyjádření Krajský soud v Brně. Ten v podání ze dne 22. 2. 2007 označil ústavní stížnost za nepřípustnou, odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a vyslovil názor, že stěžovatel nebyl postupem soudu na svých právech zkrácen.

Z vyžádaného spisu nalézacího soudu je patrno, že odvolání stěžovatele do rozsudku tohoto soudu ze dne 26. 1. 2005 bylo podáno osobně u soudu prvé instance dne 25. 3. 2005. Podle dodejky na č. l. 116 verte byla zásilka s rozsudkem uložena pro stěžovatele na poště Zlín 5 dne 24. 2. 2005; stěžovatel ji osobně převzal dne 11. 3. 2005.

Krajský soud vycházeje z fikce doručení dne "7. 3. 2005 (§ 46 odst. 4 o. s. ř. - správně § 50c odst. 4 o. s. ř.)" vyvodil, že odvolací lhůta stěžovateli marně uplynula dnem 22. 3. 2005, pročež jeho odvolání odmítl podle § 218a o. s. ř.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesním prostředkem k ochraně práva přitom zákon nemyslí pouze řádné či mimořádné opravné prostředky (které v dané věci stěžovatel vskutku čerpat nemohl a nemůže), ale též (s výjimkou žaloby na obnovu řízení) jakýkoliv návrh jsoucí být způsobilým zahájit řízení (nejen opravné), v němž ten, kdo, maje právem aprobovanou možnost takový návrh podat, může dosáhnout odklizení jím tvrzené vady řízení či vady rozhodnutí.

Z ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. bez jakýchkoli pochybností vyplývá, že usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, je napadnutelné žalobou pro zmatečnost. Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že zmatečnostní důvod spatřuje stěžovatel v chybném úsudku odvolacího soudu stran data doručení rozsudku soudu nalézacího.

Stěžovatel měl tedy namísto podání ústavní stížnosti nepřípustné dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu domáhat se ochrany svého práva podáním přípustné žaloby pro zmatečnost [což ostatně ještě stále může včas učinit, neboť napadené usnesení bylo mu doručeno 8. 12. 2006 (srov. ustanovení § 234 odst. 1 o. s. ř.)]; právě v řízení o takové žalobě může být rozhodováno o tom, zda jím uplatňované námitky obstojí a zda vskutku - jak se vyjádřil odvolací soud - nebyl stěžovatel na svých právech zkrácen.

Z uvedených důvodů nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Jako obiter dictum dodává Ústavní soud, že z hlediska ústavně chráněných procesních práv obou účastníků řízení je naprosto nepřijatelné, aby o odmítnutí odvolání pro opožděnost (uvažovanou odvolacím soudem) došlo pravomocně po více než 20 měsících po podání tohoto řádného opravného prostředku.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-322/07-07)