# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3161/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3161/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:4.US.3161.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 6. 2016
- Datum zveřejnění: 22. 6. 2016
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
- Klíčová slova: správní soudnictví, správní řízení, správní orgán, akt/interní
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2; 321/2004 Sb., § 26

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 11. 2014, č. j. 62 A 67/2013-74, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 27. 6. 2013, č. j. SZPI/AF728-13/2013, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí inspektorátu v Brně jako správního orgánu prvního stupně ze dne 3. 5. 2013, č. j. SZPI/AA787-438/2013, jímž bylo ohledně osmi různých druhů vína rozhodnuto tak, že žádosti stěžovatelky o jejich zatřídění nelze vyhovět, neboť nesplňují požadavky podle § 26 odst. 3 písm. g) a h) nebo podle § 26 odst. 4 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 6. 8. 2015, č. j. 2 As 227/2014-46, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou soudu dne 26. 10. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že jí bylo odepřeno zatřídění vína, přestože k tomu splnila veškeré podmínky podle zákona a organizačního a jednacího řádu komise žalované pro hodnocení a zatřiďování vína. Byla poškozena rovněž jednáním Ing. Bronislava Pavelky, který se jako úřední osoba podílel na správním řízení a má vyhrocené vztahy s bývalým zaměstnancem žalované a současným jednatelem a společníkem stěžovatelky Vojtěchem Huserkem.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem; rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Obecné soudy založily svá rozhodnutí na ústavně konformním zjištění skutkového stavu a jeho subsumpci pod § 26 odst. 3 písm. g) a h), § 26 odst. 4 a navazující ustanovení zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Vyšly z toho, že určující z pohledu správního soudnictví je přezkum zákonnosti správního procesu, nikoli námitek proti postupu podle organizačního a jednacího řádu komise žalované pro hodnocení a zatřiďování vína jako jejího vnitřního předpisu (interního normativního aktu). Správní soudy důkladně analyzovaly postup řízení a rozhodování o žádostech o zatřídění vína, a to jak v obecné rovině, tak i v konkrétním případě stěžovatelky. Zabývaly se vztahem mezi rozhodováním, zda lze vína uvést do oběhu, a o jejich zatřídění do určité kategorie (v daném případě jako jakostních vín s přívlastkem); zkoumaly rovněž vztah mezi podkladovým (senzorickým) hodnocením komisí a následným vlastním rozhodováním správního orgánu o zatřídění vína.

Správní soudy se vypořádaly i s tvrzeními stěžovatelky týkajícími se odklonu od správní praxe a manipulace se vzorky vína; v této souvislosti zkoumaly způsob odběru a zejména roli vzorku C jako vzorku referenčního, odebíraného právě pro účely ověření. Stranou pozornosti neponechaly ani opakovaná tvrzení stěžovatelky týkající se podjatosti úřední osoby Ing. Bronislava Pavelky, který má vyhrocené osobní vztahy s bývalým zaměstnancem žalované a současným jednatelem a společníkem stěžovatelky Vojtěchem Huserkem. Poukázaly na to, že vznikly již před zahájením správního řízení a stěžovatelce nic nebránilo vznést vůči této konkrétní úřední osobě námitku podjatosti; pokud tak neučinila, nelze to následně napravit vyjadřováním pochybností o její nepodjatosti, a to ani při zohlednění tvrzení, že stěžovatelka nechtěla zatěžovat správní řízení a ohledně postupu Ing. Pavelky v řízení komunikovala se správním orgánem i neformálně.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3161/15-1)