# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3147/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3147/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.3147.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 11. 2011
- Datum zveřejnění: 18. 1. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: pokuta/smluvní, odstoupení od smlouvy
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 544, § 48, § 545

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích změnil dne 5. 11. 2009 rozhodnutí soudu I. stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti žalovaným zaplatit mu smluvní pokutu ve výši 400.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, ve kterém vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dále poukázal na smluvní ujednání mezi účastníky, z jehož obsahu vyplývá možnost požadovat po žalovaných smluvní pokutu a odstoupit od smlouvy, dojde-li k porušení smlouvy, s čímž žalovaní vyslovili souhlas, a také na jejich jednání, které bylo závažným porušením smluvních povinností. Proto jak k odstoupení od smlouvy tak k uplatnění práva na smluvní pokutu bylo přistoupeno oprávněně v souladu s ujednáním i s ustanoveními občanského zákona.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. S poukazem na učiněná skutková zjištění, na obsah účastníky uzavřené smlouvy, na znění § 544 a § 545, na § 39 a § 48 odst. 1, 2 občanského zákona, jakož i na svou citovanou judikaturu, Nejvyšší soud opodstatněně dovolání žalobce, nyní stěžovatele, zamítl, vyčerpávajícím způsobem a shodně s právním názorem odvolacího soudu odůvodnil závěr o absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, obsažené v předmětné dohodě účastníků, dle které byl žalobcem nárok na ni uplatňován. Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3147/11-1)