# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3138/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3138/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:4.US.3138.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 12. 2015
- Datum zveřejnění: 15. 1. 2016
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /nezávislý a nestranný soud
- Klíčová slova: soudce/podjatost, soudce/vyloučení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 14

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností došlou dne 23. 10. 2015, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení ve výroku uvedeného rozhodnutí soudu. Soud jím nevyhověl námitce podjatosti stěžovatele a rozhodl, že soudkyně rozhodující ve věci péče o jeho nezletilou dceru není z projednávání věci vyloučena. Napadeným rozhodnutím došlo podle stěžovatele k nepřípustnému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a k porušení práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny.

Stěžovatel v ústavní stížnosti s ohledem na způsob jednání soudkyně dospívá k přesvědčení, že k němu zaujala zjevně nepřátelský vztah, v důsledku čehož je vyloučena z projednávání věci. Vznesenou námitku podjatosti však příslušný nadřízený soud nevyhodnotil jako důvodnou a rozhodl, že soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena není. V odůvodnění rozhodnutí poukázal Městský soud v Praze především na skutečnost, že převážná většina přednesených důvodů údajné podjatosti spočívá v postupu soudkyně ve věci, což není podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k jejímu vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci. Stěžovatel vytýká napadenému rozhodnutí, že vzhledem k závažnosti jeho jednotlivých tvrzení měl soud při posuzování důvodnosti námitky podjatosti postupovat mnohem pečlivěji. Druhé pochybení spočívá podle stěžovatele v tom, že řízení o námitce podjatosti bylo přiděleno k projednání nepříslušnému senátu nadřízeného soudu. Námitka byla přidělena soudnímu oddělení 39 Co, ač byl podle názoru stěžovatele příslušný senát soudního oddělení 21 Co, který již dříve ve věci péče o nezletilou dceru stěžovatele rozhodoval jako odvolací soud.

Ústavní soud posoudil stížnost a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná; ani jeden ze stěžovatelem namítaných nedostatků napadeného rozhodnutí neshledal opodstatněným, proto ani nemohl dovodit, že by jím bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele.

Soud rozhodující o námitce podjatosti v napadeném usnesení předně akcentoval, že naprostá většina tvrzení dokazujících nepřátelský vztah soudkyně ke stěžovateli spadá do okruhu nepřípustných okolností ve smyslu § 14 odst. 4 o. s. ř.; takové okolnosti nejsou způsobilé prolomit nepřípustnost ani při jejich vyšší četnosti. Je běžným jevem, že si soudce v průběhu déle trvajícího sporu vytvoří určitý názor na jeho účastníky; sama tato skutečnost však ještě příslušného soudce z projednávání věci nevylučuje. Situace, kterou pociťuje stěžovatel jako nepřátelství soudkyně vůči své osobě, byla soudem rozhodujícím o námitce podjatosti řádně projednána a v rámci odůvodnění rozhodnutí se s ní soud dostatečně vypořádal způsobem, který vyhovuje požadavkům kladeným na rozhodnutí v rovině ústavní konformity (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. III. ÚS 151/06).

Z vyjádření Městského soudu v Praze a jeho rozvrhu práce Ústavní soud zjistil, že samostatné námitky podjatosti jsou přidělovány soudním oddělením na základě speciálního ustanovení v rozvrhu práce bez ohledu na skutečnost, že soud již ve věci rozhodoval. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že o námitce rozhodoval zákonný soudce, takže ani tvrzení stěžovatele o porušení práva na zákonného soudce neshledal opodstatněným.

Vzhledem k výše uvedenému rozhodl Ústavní soud o ústavní stížnosti stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3138/15-1)