# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3102/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3102/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:4.US.3102.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 2. 2016
- Datum zveřejnění: 19. 2. 2016
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: poplatek/osvobození, poplatek/soudní, řízení/zastavení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 549/1991 Sb., § 9 odst.1; 99/1963 Sb., § 138 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Napadeným usnesením bylo zastaveno řízení o dovolání pro nezaplacení soudních poplatků. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že ačkoliv v průběhu celého řízení řádně a včas předkládala doklady prokazující její nemajetnost, byla v důsledku toho osvobozena od soudních poplatků, Nejvyšší soud v dovolacím řízení tuto možnost stěžovatelce upřel. V tomto přístupu stěžovatelka spatřuje zkrácení ve svých právech a navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností a napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Jak je přitom v napadeném rozhodnutí výslovně uvedeno, Nejvyšší soud k tomuto kroku přistoupil s odkazem na ustanovení § 138 odstavec 1 o. s. ř., podle kterého se osvobození od soudního poplatku nepřizná v případě zřejmě bezúspěšného uplatňování práva, což je zákonem předvídaná výluka z možnosti osvobodit účastníka od soudního poplatku. Závěr o naplnění této skutečnosti je zcela v kompetenci obecného soudu.

Podle čl. 36 odstavce 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu; podle čl. 36 odstavce 4 Listiny podmínky a podrobnosti stanoví zákon. V projednávaném případě tedy Nejvyšší soud postupoval v mezích svého oprávnění a svým rozhodnutím o zastavení řízení stěžovatelku v jejím právu na spravedlivý proces nezkrátil.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3102/15-1)