# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3063/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3063/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.3063.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 11. 2013
- Datum zveřejnění: 15. 11. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: dovolání/přípustnost, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 238

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 4. 10. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost doplněná postupně tak, aby splňovala základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se zejména s tvrzením porušení práva na soudní ochranu ve smyslu § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto stěžovatelovo dovolání. Nejvyšší soud usoudil, že rozhodl-li vrchní soud jedním výrokem tak, že změnil výši nákladů řízení uloženou stěžovateli k zaplacení nalézacím soudem [takto stěžovateli uložená povinnost nedosahovala hranice 50.000,- Kč ve smyslu § 238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], a jiným výrokem rozhodl o povinnosti stěžovatele hradit náklady odvolacího řízení [její výše rovněž nedosahovala kýžené hranice 50.000,- Kč], pak výši nákladů řízení, jež musí stěžovatel celkem uhradit, nelze pro účely navození přípustnosti dovolání sčítat.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

K věci samé Ústavní soud dodává, že Nejvyšším soudem naznačený výklad je akceptovatelný [srov. k tomu v širších souvislostech též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010 sp. zn. Ncp 2505/2010, byť toto rozhodnutí nebylo zcela jednoznačně přijato]. Nalézací i odvolací řízení jsou řízení samostatná, rozhoduje se o nich - i co se nákladů řízení týká - samostatně. Dovozuje-li stěžovatel přípustnost svého dovolání z ust. § 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř., pak tato úvaha je poněkud nepřiléhavá; stěžovatel dostatečně nevysvětluje, jak by toto ustanovení mělo s jeho případem souviset [stěžovatel tak měl patrně na mysli odst. 2 § 238 o. s. ř. vztahující se ale k opětujícím se plněním nebo § 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř. nazírá argumentem z opaku, aniž by si ovšem stanovil udržitelné hranice takového počínání].

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3063/13-1)