# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3041/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3041/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:4.US.3041.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 11. 2019
- Datum zveřejnění: 29. 11. 2019

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 9. 2019, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.

2. Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu)]; zejména z něj nebyla patrná ústavněprávní argumentace pro řízení před Ústavním soudem a stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30, 31 zákona o Ústavním soudu).

3. Její podání tedy vykazovalo podle zákona o Ústavním soudu takové vady, pro které by je jako ústavní stížnost nebylo možno projednat, pročež byla stěžovatelka dopisem, který jí byl doručen do jejích vlastních rukou, vyzvána k jejich odstranění.

4. K tomu byla stěžovatelce stanovena lhůta 30 dnů s poučením o důsledcích, nebudou-li tyto vady v této lhůtě odstraněny. Tato lhůta marně uplynula dne 4. 11. 2019. Vzhledem k tomu, že uvedené nedostatky nebyly ve stanovené lhůtě (a ani k dnešnímu dni) odstraněny, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

5. Nad rámec uvedeného Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka mj. podala námitku podjatosti vůči všem soudkyním a soudcům Ústavního soudu. Touto námitkou se Ústavní soud nezabýval, jelikož o takto pojaté námitce by ani neměl kdo rozhodovat (obdobně viz např. usnesení ze dne 14. 2. 2017 sp. zn. II. ÚS 3697/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka se domáhá ochrany svých ústavních práv u orgánu, jehož všechny členy současně hrubě uráží, osočuje je velmi vulgárním způsobem z podjatosti a vyslovuje jim takto nedůvěru. Vyhovění této námitce podjatosti by totiž nutně vedlo k vyloučení všech soudců Ústavního soudu a tím nutně i tohoto orgánu jako celku. Pak ovšem není zřejmé, z jakého důvodu stěžovatelka opakovaně podává ústavní stížnost právě k orgánu, jemuž a priori nevěří a jeho všechny členy soustavně hrubě uráží. Totéž platí o žádostech stěžovatelky o advokáta určeného Českou advokátní komorou. I konkrétní představitele této stavovské organizace označuje opětovně vulgárními výrazy. Nadto z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že Česká advokátní komora zamítla dne 8. 10. 2019 její žádost o poskytnutí právních služeb, takže není žádného důvodu posečkat s vydáním tohoto usnesení.

6. Ústavní soud proto podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3041/19-1)