# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3040/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3040/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:4.US.3040.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 10. 2015
- Datum zveřejnění: 4. 11. 2015
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 243e odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelka se na Ústavní soud obrátila podáním, označeným jako ústavní stížnost, směřujícím proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž byla předchozí rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2014, č. j. 13 Co 394/2012-137, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. listopadu 2014, č. j. 13 Co 394/2012-143, a rozsudku Okresního soudu Brno - venkov, ze dne 20. června 20112, č. j. 28 C 192/2010-103, zrušena a věc byla nalézacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.

V projednávaném případě došlo, v důsledku opravného prostředku státního zástupce, k vrácení věci k dalšímu projednání před nalézacím soudem, přičemž s daným rozhodnutím navrhovatelka nesouhlasí. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku na vyčerpání všech předchozích procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje [(§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Podmínka uvedená v ustanovení § 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu, tedy vyžaduje před podáním ústavní stížnosti využití všech možností, které mohou vést k požadované nápravě, a které zákony k ochraně práva poskytují (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Výjimkou je návrh na obnovu řízení a mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Stručně řečeno je ústavní stížnost procení nástroj, který je možno použít teprve poté, co navrhovatelka vyčerpá všechny ostatní zákonné možnosti. Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech s možnostmi soudního řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do ukončení řízení, průběžnou kontrolu danou tím kterým soudním řádem s celou řadou konkrétních procesních nástrojů. Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy České republiky, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

V současné chvíli je věc přikázána k projednání soudu prvního stupně, a navrhovatelce přísluší veškeré procení nástroje, včetně odvolání a dovolání. Teprve v případě, kdy ani poté nebude mít navrhovatelka za to, že v její věci došlo k porušení jeho zaručených práv, bude, v souladu s principem subsidiarity, povolán Ústavní soud k rozhodování o jejím návrhu. Do té doby však není pro zásah Ústavního soudu prostor.

Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a proto Ústavní soud posoudil návrh jako nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3040/15-1)