# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3015/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3015/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:4.US.3015.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 10. 2015
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2015
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265a

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel svým ručně psaným podáním k Ústavnímu soudu brojil proti shora citovaným rozhodnutím, aniž by přiložil kopii kteréhokoliv z nich.

Z lustra Ústavního soudu se však podává, že shodná rozhodnutí byla napadena ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1890/14, kterou podal spoluodsouzený navrhovatele. Z přiložených kopií pak plyne, že stěžovatel byl shledán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Odvolání obou Vrchní soud v Praze odmítl; Nejvyšší soud následně rozhodl citovaným usnesením o dovolání, které však podal pouze spoluodsouzený, a nikoliv navrhovatel. Jak Ústavní soud následně zjistil dotazem ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, navrhovatel, v projednávané věci, dovolání vůbec nepodal.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře vyslovil (např. nález sp. zn. III. ÚS 62/95, viz N 78 SbNU 4/243), že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž tvrzenou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Řízení o ústavních stížnostech tak plně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odstavec 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky (ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Navrhovatel v projednávané věci nevyčerpal zákonem poskytnuté procesní prostředky, a proto Ústavní soud jeho návrh jako nepřípustný odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Brojí-li pak navrhovatel proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, je třeba v této části návrh chápat jako podaný někým zjevně neoprávněným ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písmeno c) zákona o Ústavním soudu, a této části jej takto odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3015/15-1)