# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 3/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 3/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.3.05.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 6. 2007
- Datum zveřejnění: 10. 7. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: dědění, soud
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 37/1992 Sb., § 27

## Výrok

Ústavní stížnosti se odmítají.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 4. 1. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 13 Co 457/2004, a usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. Nc 2838/2004 (evidováno pod sp. zn. IV. ÚS 3/05). Dne 11. 2. 2005 pak byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu, prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala ve vztahu k Okresnímu soudu v Domažlicích vyslovení zákazu zasahování do stěžovatelčiných základních práv a svobod. Současně stěžovatelka požadovala vyslovení příkazu Okresnímu soudu v Domažlicích vydat potvrzení ze spisu sp. zn. D 571/97, Nd 163/97, D 572/97 a Nd 9/98 (evidováno pod sp. zn. I. ÚS 77/05). Usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, č.j. IV. ÚS 3/05-12, byly obě ústavní stížnosti sloučeny ke společnému projednání pod sp. zn. IV. ÚS 3/05.

Výše uvedenými usneseními a postupem obecných soudů mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována čl. 1 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak mělo dojít k zásahu do práv vyplývajících z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podané ústavní stížnosti obsahují veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Z ústavní stížnosti, sp. zn. IV. ÚS 3/05, se podává, že stěžovatelka požádala Okresní soud v Domažlicích v souladu s ustanovením § 27 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy ve znění pozdějších předpisů (dále jen "jednací řád"), o vydání úředních potvrzení ze spisů týkajících se dědických řízení, sp. zn. D 571/97 a D 572/97, vedených před tímto soudem. Okresní soud o předmětné žádosti rozhodl usnesením ze dne 25. 5. 2004, č.j. Nc 2838/2004-13, tak, že ji odmítl. Krajský soud v Plzni následně podané odvolání odmítl z důvodu nepřípustnosti, neboť dospěl k závěru, že podáním žádosti o vydání úředního potvrzení nedošlo k zahájení soudního řízení ve smyslu občanského soudního řádu. K uvedenému Ústavní soud konstatuje, že argumentace obsažená v rozhodnutí krajského soudu je ústavně konformní. Podání a vyřízení žádosti o vydání úředního záznamu spadá do volné úvahy předsedy senátu (resp. samosoudce) a nelze je podřadit pod ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Skutečnost, že okresní soud nesprávně použil pro sdělení závěru samosoudkyně formu usnesení, sama o sobě nezaručuje žadateli nárok na opravný prostředek ve věci žádosti o vydání úředního potvrzení.

V ústavní stížnosti, jež byla před spojením věci vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 77/05, se stěžovatelka ve stížnostním návrhu domáhala vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování jejich ústavně zaručených práv na soudní ochranu a ochranu vlastnictví tím, že odmítá vydat jí požadovaná potvrzení. Současně s tím stěžovatelka žádala, aby Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích vydat jí potvrzení ze spisu č.j. D 571/97, Nd 163/97 a D 572/97, Nd 9/98. K uvedenému stížnostnímu návrhu je třeba konstatovat, že obsahově stejnou žádostí se Ústavní soud ve shodné věci u stejné stěžovatelky již zabýval v ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. IV. ÚS 678/05, přičemž nemá důvod se od tam obsažené argumentace jakkoli odchylovat.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněné odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-3/05-1)