# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2995/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2995/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.2995.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 12. 2017
- Datum zveřejnění: 15. 1. 2018
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry
- Klíčová slova: trestný čin/podvod, důkaz/volné hodnocení, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 125, § 2 odst.5, § 2 odst.6

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho práva zaručená v čl. 8, 36 a 39 Listiny základních práv a svobod.

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Blansku byl stěžovatel shledán vinným pro pomoc přečinu pojistného podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 210 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, a odsouzen k peněžitému testu ve výši 30 000 Kč s alternativním trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Brně zamítl, následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v jeho případě nastal "téměř učebnicový" extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy - podle skutkové věty k úrazu nedošlo, podle odůvodnění rozsudku však ano. Uvedený "nonsens" konstatoval i státní zástupce, který uvedl, že výrok je do jisté míry nesprávný, nejde však o vadu, která by se dotýkala odpovědnosti obviněného. Stěžovatel je však přesvědčen, že nejde o formální vadu, ale o stěžejní konflikt mezi provedenými důkazy a právními závěry. Připouští, že byly zadány nepravdivé údaje ohledně času a místa vzniku úrazu, nejde ale o podstatnou okolnost. Ve věci absentuje obligatorní náležitost, kterou je příčinná souvislost mezi jednáním a následkem. K tomu stěžovatel odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04 a II. ÚS 669/05, jakož i Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 337/2013-27, a požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR); není proto běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, neznamená-li současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Správností hodnocení důkazů obecnými soudy se Ústavní soud zabývá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy.

Podle ustanovení § 210 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku se ten, kdo při uplatnění práva na pojistné plnění z pojištění uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, dopustí pojistného podvodu. Stěžovatel v ústavní stížnosti připouští, že zadal nepravdivé údaje, nepovažuje to však za tak závažné pochybení, zejména ve srovnání s rozporem výroku a odůvodnění rozsudku. Z rozsudku Okresního soudu v Blansku se přitom podává, "..., že úraz, jak je popsaný v oznámení pojistné události, se nestal..."; i Nejvyšší soud přitom konstatoval podstatný rozdíl mezi skutečným významem citované věty, a tím, jak ji prezentuje stěžovatel.

Stěžovatel tak v ústavní stížnosti vyjádřil svůj nesouhlas se závěry, k nimž obecné soudy v jeho věci dospěly, jde však o pouhou polemiku, která není sama o sobě způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti. Soudy se věcí zjevně zabývaly, aniž by zasáhly do zaručených práv stěžovatele způsobem, který v ústavní stížnosti namítá. Nalézací soud na základě provedených důkazů dospěl k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu, odvolací i dovolací soud pak provedly přezkum v dostatečném rozsahu; soudy přitom postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2995/17-1)