# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2990/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2990/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.2990.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 1. 2013
- Datum zveřejnění: 29. 1. 2013
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti již neexistujícímu rozhodnutí; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: advokát/odměna
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1; 141/1961 Sb., § 151 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž mu byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za obhajobu obžalované L. N. o 7 416 Kč nižší, než nárokoval.

Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, připojeného k ústavní stížnosti, vyplynulo, že soud ke stížnosti stěžovatele zrušil shora označené usnesení Krajského soudu v Brně a nově rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů tak, že stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 231 490 Kč včetně DPH. Vrchní soud reagoval na stěžovatelovy námitky týkající se formy výroku napadeného usnesení a nepřiznaných odměn a režijních paušálů za některé blíže specifikované úkony právní služby, resp. k počtu právních úkonů.

V ústavní stížnosti stěžovatel oponoval právním závěrům soudů obou stupňů a Vrchnímu soudu v Olomouci zejména vytknul způsob, jakým se postavil k rozlišení úkonů právní služby v souvislosti s počítáním času u hlavního líčení či výslechů nařízených v jednom dni, či k vyloučení některých písemných důkazních návrhů z odměňování.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2012 č. j. 40 T 13/2010-1362 Vrchní soud v Olomouci z podnětu stížnosti stěžovatele zrušil a poté o odměně a hotových výdajích obhájce v trestním řízení sám rozhodl. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu I. stupně právně neexistuje, není ani způsobilé vyvolat vůči stěžovateli jakékoliv účinky. Takové rozhodnutí nemůže být předmětem ústavního přezkumu, a proto Ústavní soud v této části posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou a odmítl ji.

Po přezkoumání napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že je třeba odmítnout ústavní stížnost i v této části, a to pro její zjevnou neopodstatněnost.

Podle hodnocení Ústavního soudu Vrchní soud v Olomouci dostatečně vyložil důvody, na jejichž základě rozhodl o odměně a hotových výdajích stěžovatele jako obhájce v trestním řízení, a svoje rozhodnutí přiměřeným způsobem odůvodnil. Jeho závěry Ústavní soud akceptoval, neboť je ve smyslu kautel hlavy páté Listiny nelze považovat za libovolné či extrémně nespravedlivé.

K argumentaci stěžovatele o porušení jeho vlastnického práva lze dodat, že čl. 11 odst. 1 Listiny chrání vlastnické právo již konstituované, svědčící konkrétnímu vlastníku. Nemůže tedy jít o ochranu vlastnického práva tam, kde toto právo nevzniklo, ale teprve (například rozhodnutím soudu) vzniknout má. Nemůže proto být předmětem ochrany Ústavního soudu vlastnické právo jako právo věcné, pouze tvrzené; tím spíše se nelze této ochrany dovolávat u náhrady odměny a hotových výdajů advokáta, která teprve může, je-li přiznána a uhrazena, vlastnictví advokáta ustanoveného ex offo rozhojnit.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost, nepřijatelně mající co do obsahu charakter toliko opravného prostředku proti rozhodnutím obecných soudů, odmítl dílem podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a dílem podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2990/12-1)