# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 299/99 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 299/99 - ECLI: ECLI:CZ:US:1999:4.US.299.99 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 22. 9. 1999 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces - Klíčová slova: družstvo/bytové, příslušnost - Dotčené předpisy: 513/1991 Sb., čl.; 72/1994 Sb., § 24; 99/1963 Sb., § 9 odst.3 písm.c ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Stěžovatel ve své ústavní stížnosti, jíž se domáhá zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž byla vyslovena nepříslušnost Okresního soudu v Kladně k řízení o žalobě na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví podle příslušných ustanovení zákona č. 72/1994 Sb., v podstatě tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do práv zaručovaných čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť došlo k odnětí zákonnému soudci. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí i obsahem vyjádření Krajského soudu v Praze a Stavebního bytového družstva H., dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Z obsahu ústavní stížnosti i připojených příloh - napadených rozhodnutí - vyplývá, že stěžovatel jako člen SBD H. v Kladně se žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně domáhal, aby družstvu byla uložena povinnost uzavřít s ním smlouvu o převodu družstevního bytu do jeho vlastnictví. Okresní soud v Kladně i soud odvolací - Krajský soud v Praze - v podstatě s odkazem na to, že součástí smlouvy o převodu jednotky je vypořádání vztahů mezi družstvem a členem včetně stanovení vypořádacího podílu nabyvatele, a protože smlouva o převodu bytové jednotky podle ustanovení § 23 a násl. zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám, je speciální úpravou zániku členství v družstvu a vypořádání vzájemných vztahů mezi družstvem a jeho členem, dovodily věcnou nepříslušnost Okresního soudu v Kladně s tím, že ve věci je dána věcná příslušnost Krajského obchodního soudu [§ 9 odst. 3 písm. c) bod aa) o.s.ř.], jemuž byla věc postoupena. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je také patrno, že oba soudy vycházely také z právního názoru Nejvyššího soudu ČR, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (R 3/99). Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v odlišnosti právního názoru stěžovatele od napadených závěrů obecných soudů ve vztahu k napadeným rozhodnutím. Ústavní soud ve své judikatuře již vyložil, za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Tyto však v daném případě neshledal, neboť obecné soudy v řádném řízení posoudily způsobem a postupem zákonem upraveným jak svoji věcnou příslušnost, tak i příslušnost soudu, jemuž věc k projednání a rozhodnutí postoupily. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že jiný obecný soud zaujímá právní názor shodný s názorem stěžovatele, a rozhoduje způsobem odlišným od názoru vyjádřeného v napadených rozhodnutích, neboť není věcí Ústavního soudu zabývat se otázkami sjednocování rozhodovací praxe obecných soudů, když tato úloha je ex lege přikázána Nejvyššímu soudu ČR. Z uvedených důvodů, kdy tvrzený zásah do ústavně zaručených práv nebyl Ústavním soudem v dané věci shledán, byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-299/99-99)