# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 298/16 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 298/16 - ECLI: ECLI:CZ:US:2016:4.US.298.16.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 15. 11. 2016 - Datum zveřejnění: 5. 12. 2016 - Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/uplatnění nároku na náhradu škody a zadostiučinění - Klíčová slova: ochrana osobnosti - Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 11; 89/2012 Sb., § 81 ## Výrok Návrh se odmítá. ## Odůvodnění Dne 26. ledna 2016 obdržel Ústavní soud návrh, jenž stěžovatel doplnil dne 17. dubna 2016 a 28. dubna 2016, jímž se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že uvolněním informací z trestního spisu, umožňujících zjištění totožnosti stěžovatele zveřejněných dne 29. února 2015 ve vysílání televize NOVA, televize RTV PRIMA, na serveru EuroZprávy.cz a v deníku BLESK, policejní orgán provádějící vyšetřování trestní věci sp. zn. KRPS-125356/TČ-2015-010071 a Krajské státní zastupitelství v Praze konající nad vyšetřováním trestní věci dozor, porušily v postavení orgánů moci veřejné základní právo stěžovatele na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "MPOPP"). Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu v porušování výše uvedených základních práv pokračovat a přikázal mu, aby zajistil prostřednictvím médií, která o trestní věci informovala, nápravu zveřejněním informace o neoprávněném označení stěžovatele za pachatele trestného činu vraždy, k níž došlo v roce 2003 na Kladensku. Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatel podal žádost o prošetření postupu oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství policie Středočeského kraje dne 27. 12. 2015. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje vyrozuměním o vyřízení podání ze dne 21. března 2016 č. j. KRPS-33295-9/ČJ-2016-010066-S-KR stěžovateli oznámilo, že neporušilo po provedeném šetření a vyhodnocení podkladových materiálů žádný zákon ani interní akt řízení a vyhodnotilo stěžovatelovu stížnost jako nedůvodnou. Následně stěžovatel podal žádost o přezkum postupu policejního orgánu ke Krajskému státnímu zastupitelství v Praze. Krajské státní zastupitelství v Praze vyrozumělo stěžovatele o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 18. ledna 2016 č. j. KZV 75/2015-77 tak, že nebylo zjištěno, že by policejní orgán postupoval v rozporu se zákonem a bylo tak ze strany státního zástupce nutné přijímat opatření. Dále krajský státní zástupce postoupil podnět stěžovatele Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje v Praze 5 k eventuálnímu přijetí dalších opatření. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí vždy zjišťovat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť návrh není přípustný a z části se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Stěžovatel napadá postup orgánů činných v trestním řízení, a to jednak policejního orgánu pro uvolnění informací z trestního spisu, čímž měl policejní orgán porušit své postavení orgánu veřejné moci a zasáhnout do stěžovatelova práva na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny a zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 LPS, čl. 6 odst. 2 Úmluvy a čl. 14 odst. 2 MPOPP, přičemž tento postup policejního orgánu považuje stěžovatel za jiný zásah policejního orgánu, proti němuž se lze domáhat ochrany u Ústavního soudu. Stěžovatel má za to, že informace ze spisu unikly v rozporu se zákonem a média si je dle názoru stěžovatele nemohla obstarat jinak, než tak, že jim je poskytnul vyšetřovatel. Stěžovatel však již nijak nevymezuje, co přesně rozumí "uvolněním informací", jakým způsobem k tomu mělo dojít apod. K tomuto porušení svých práv stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu v porušování výše uvedených základních práv pokračovat a přikázal mu, aby zajistil prostřednictvím médií, která o trestní věci informovala, nápravu zveřejněním informace o neoprávněném označení stěžovatele za pachatele trestného činu vraždy, k níž došlo v roce 2003 na Kladensku. Dále stěžovatel napadá postup státního zástupce, který přezkoumal postup policejního orgánu a dospěl k závěru, že policejní orgán nepostupoval nezákonně. Tímto zjištěním měl státní zástupce dle názoru stěžovatele též porušit svoje povinnosti dozorového orgánu a zasáhnout do stěžovatelových práv na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny a zásadu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 LPS, čl. 6 odst. 2 Úmluvy a čl. 14 odst. 2 MPOPP. Pokud stěžovatel namítá protiústavnost postupu policejního orgánu a státního zástupce, kterým mělo být dle názoru stěžovatele zasaženo do stěžovatelových práv na nedotknutelnost osoby dle čl. 7 odst. 1 Listiny a s tím souvisejícímu porušení zásady presumpce neviny, je ohledně těchto námitek ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel před podáním ústavní stížnosti neuplatnil ochranu v podobě žaloby na ochranu osobnosti - srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2004 sp. zn. IV. ÚS 334/04. Z tohoto pohledu je podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se považují za tyto prostředky vedle řádných a mimořádných opravných prostředků i jiné prostředky, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného řízení. Nejde tedy pouze o opravné prostředky uplatnitelné v rámci řádného pořadu práva), ale i další prostředky, v tomto případě např. zmiňovaná občanskoprávní žaloba na ochranu osobnosti. Je již na úvaze stěžovatele, proti komu, a zda podá žalobu na ochranu osobnosti. Co se týká návrhu stěžovatele, aby Ústavní soud něco zakázal či přikázal policejnímu orgánu, jde o návrh nepříslušný. Ústavní soud je nadán převážně kasační pravomocí, tedy jeho oprávněním je vyslovit neústavnost aktu (normativní či individuálně rozhodovací povahy) orgánu veřejné moci a akt rušit. V tomto případě se Ústavní soud považuje za nepříslušný, neboť stěžovatel se domáhá něčeho, k čemuž Ústavní soud není oprávněn, neboť vůbec není způsobilý vést řízení o takovéto věci a není oprávněn rozhodnout v této věci způsobem, jak stěžovatel požaduje. Ústavní soud odmítl návrh stěžovatele zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem, neboť stěžovatel podal návrh, o němž Ústavní soud není oprávněn rozhodovat a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-298/16-1)