# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2973/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2973/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.2973.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 1. 2008
- Datum zveřejnění: 23. 1. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 125

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelé brojili formálně bezvadnou ústavní stížností proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů vydaným v jejich trestní věci s tvrzením, že se jimi cítí být dotčeni ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K porušení označeného práva mělo dojít dle argumentace stěžovatelů nesprávným právním posouzením obecnými soudy přijatého skutkového základu, nadto nedostatečně ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu vyjádřeného, resp. v prvopočátku již nesprávným hodnocením provedených důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Z těchto, v naraci návrhu blíže rozvedených důvodů se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Namítané porušení práva na spravedlivý proces Ústavní soud neshledal. Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. V trestní věci stěžovatelů, kdy šlo o dokazování upínající se k prokázání okolností vzájemných útoků mezi sousedy (6 osobami) kvalifikovanými následně porůznu ve vztahu k jednotlivým odsouzeným jako trestné činy rvačky ve smyslu § 225 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zák., obecné soudy při hodnocení důkazů nevybočily z argumentačního pole vymezeného provedenými důkazy, přičemž jim v tom důsledku nelze vytýkat svévoli, tj. absenci dostatečného racionálně logického odůvodnění. Vyjádřeno jinými slovy, jimi učiněné hodnocení důkazů takto není extrémním excesem při realizaci důkazního procesu spočívajícím v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další).

Nejvyšší soud, zabývající se podaným dovoláním stěžovatelů pod aspektem dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění svého usnesení, jímž jejich mimořádný opravný prostředek pro zjevnou neopodstatněnost odmítl, dostatečně potom vyložil důvody náležitého právního posouzení skutkového stavu, jakož se i vypořádal s výhradami stěžovatelů směřujícími do formulace skutkové věty výroku rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pročež na obsah odůvodnění jeho usnesení, coby výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR) postačí pro stručnost odkázat.

V důsledku tohoto náhledu na obsah námitek stěžovatelů Ústavní soud ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2973/07-1)