# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2943/24 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 2943/24 - ECLI: ECLI:CZ:US:2024:4.US.2943.24.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 11. 2024 - Datum zveřejnění: 15. 1. 2025 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování - Klíčová slova: dokazování, důkaz - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 157 odst.2, § 132 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění 1. Stěžovatel ústavní stížností požaduje zrušit shora uvedená rozhodnutí. Tvrdí, že porušila jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatel se žalobou domáhal po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 606 598,70 Kč s příslušenstvím. Pohledávka mu vznikla z titulu ústní dohody, na základě které vykonával pro vedlejšího účastníka stavebně technickou pomoc při stavbě rodinného domu a dodal mu stavební materiál. Okresní soud v Pardubicích napadeným rozsudkem uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovateli 369 461 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku žalobu zamítl. Obě strany se proti rozhodnutí odvolaly. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích pak změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu napadeným rozsudkem zamítl v celém rozsahu. Krajský soud totiž zjistil, že vedlejší účastník stěžovateli žalovanou částku již celou zaplatil, a to přes svou obchodní společnost. Nejvyšší soud následně napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání, jelikož závěr krajského soudu o splnění dluhu třetí osobou je v souladu s judikaturou. Není důvod, proč by obchodní společnost nemohla jako třetí osoba plnit za dlužníka (vedlejšího účastníka). Tvrzení, že platby byly plněním vlastního dluhu obchodní společnosti, stěžovatel nejenže nedoložil, ale v průběhu odvolacího řízení dokonce výslovně popřel. 3. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že okresní soud chybně nepřipustil důkaz spočívající v šetření na místě. Stěžovatel uvádí, že soud tento důkaz nepřipustil s odkazem na koncentraci řízení, a to přesto, že účinky koncentrace doposud nenastaly. Tento důkaz, navržený v podání ze dne 14. 9. 2020, mohl zásadním způsobem ovlivnit důkazní situaci ve prospěch stěžovatele. Podle stěžovatele soud nepoučil o koncentraci řízení procesně správným způsobem. 4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem vyjma výroků I, III, IV a V rozsudku okresního soudu, které krajský soud změnil a nahradil vlastními výroky; Ústavní soud totiž není příslušný rušit to, co bylo obecnými soudy změněno. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 tamtéž). Ústavní stížnost je tak přípustná. 5. Stěžovatel jen obecně odkazuje na čl. 36 Listiny, úvahy o procesním pochybení okresního soudu však nijak nerozvíjí další ústavně relevantní argumentací. Kromě toho se však také námitka míjí s tím, co okresní soud v rozsudku opravdu uvedl. Neprovedení šetření na místě totiž neodůvodnil s odkazem na koncentraci řízení. Okresní soud důkaz považoval za nadbytečný, jelikož navrhované místní šetření nemohlo prokázat tvrzení stěžovatele (bod 59 odůvodnění rozsudku). Argument okresního soudu o důsledcích koncentrace řízení se vztahoval k něčemu jinému, a to k navrhované změně žaloby, spočívající v jejím rozšíření o další dodaný materiál. Rozšíření žaloby soud nepřipustil, to ale stěžovatel v ústavní stížnosti jako neústavní nenapadá. 6. V důsledku rozsudku krajského soudu se stalo podstatou sporu, zda vedlejší účastník stěžovateli zaplatil žalovanou částku prostřednictvím třetí osoby. To však stěžovatel nijak nezpochybňuje. 7. Ústavní soud žádné porušení stěžovatelových práv nezjistil, proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona]. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2943/24-1)