# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2937/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2937/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.2937.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 1. 2011
- Datum zveřejnění: 14. 2. 2011
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
- Klíčová slova: dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 12. 10. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovatel byl výše citovaným rozsudkem okresního soudu uznán vinným trestným činem podvodu a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let. Stěžovateli byl rovněž uložen zákaz činnosti. Nalézací soud přitom zamítl stěžovatelova obhájce na doplnění dokazování výslechem svědků D. Č. a J. Č. Odvolací soud takové doplnění dokazování považoval za nadbytečné. Stěžovatel je toho názoru, že obecné soudy se uvedeným postupem dopustily porušení základního práva na spravedlivý proces, jež je garantován čl. 36 Listiny. Stejně tak došlo k porušení principu presumpce nevinny.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z protokolu o hlavním líčení ze dne 29. 7. 2009, pořízeného před Okresním soudem v Bruntálu, je zřejmé, že obhájce navrhl výslech svědků Č., přičemž tento návrh byl soudem zamítnut. Z odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu nevyplývá, že by se tento s navrženým a neprovedeným důkazem jakkoli argumentačně vypořádal nebo že by uvedl důvody, pro které provedení navrženého důkazu nepřipustil. Dle náhledu Ústavního soudu je třeba nalézacímu soudu tuto skutečnost vytknout, ovšem vzhledem k tomu, že se s takto navrženým a neprovedeným důkazem v rámci svého odůvodnění vypořádal odvolací soud, nelze konstatovat, že by v rámci soudního řízení došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Pochybení, jehož se dopustil okresní soud, bylo zhojeno odvolacím soudem a Ústavní soud tak neshledává důvod pro uplatnění své kasační pravomoci.

Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2937/10-1)