# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2860/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2860/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.2860.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 1. 2011
- Datum zveřejnění: 9. 2. 2011
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
- Klíčová slova: příslušnost/věcná, řízení/zastavení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1; 99/1963 Sb., § 9 odst.3 písm.r, § 104a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zrušení shora označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

2. Jak stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, vystupoval v období od dubna 2007 do září 2008 na základě smlouvy o poskytování právních služeb jako právní zástupce společnosti Moravské naftové doly, a. s. (vedlejší účastník), a zastupoval tuto společnost v řadě jí vedených sporů, přičemž plné moci pro zastupování v těchto sporech mu uděloval Ing. P. C., jeden ze členů představenstva společnosti. Ten byl pověřen ke sjednávání těchto smluv dalšími třemi členy představenstva jmenovanými na valné hromadě společnosti. O platnosti usnesení této valné hromady byl veden soudní spor, v němž Krajský soud v Brně rozhodl v červenci roku 2008 tak, že jde o usnesení neplatné. Uvedené usnesení však nebylo stěžovateli doručeno a dozvěděl se tak o něm až na podzim roku 2008, kdy také přestal činit jménem vedlejšího účastníka jakékoliv další úkony. Do té doby však stěžovatel v řízeních vedlejšího účastníka sepisoval různé návrhy. Vedlejší účastník se v této souvislosti žalobou podanou v prosinci roku 2008 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal určení neplatnosti všech plných mocí stěžovateli udělených Ing. C. a náhrady škody, která vedlejšímu účastníku údajně vznikla v důsledku úkonů, které stěžovatel v rámci zastupování vedlejšího účastníka činil. Stěžovatel v tomto řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 60 C 262/2008 namítal věcnou nepříslušnost okresního soudu, Vrchní soud v Praze však v ústavní stížností napadeném rozhodnutí rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 60 C 262/2008 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a nikoliv krajské soudy, neboť se podle názoru vrchního soudu nejedná o nárok z obchodního závazkového vztahu.

3. Stěžovatel se v ústavní stížnosti s tímto právním názorem vrchního soudu neztotožňuje, neboť podle jeho názoru je v předmětné věci vztah mezi advokátem a klientem coby podnikatelem vztahem obchodním ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a je tedy podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve sporech z obchodních závazkových vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti v prvním stupni příslušný krajský soud. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byl tak stěžovatel odňat svému zákonnému soudci a došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. V závěru ústavní stížnosti proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud toto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil.

II.

4. Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 1 doručeného Ústavního soudu dne 8. 11. 2010 Ústavní soud zjistil, že předmětné řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 60 C 262/2008 bylo v návaznosti na zpětvzetí návrhu vedlejším účastníkem usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 9. 2010 č. j. 60 C 262/2008-134 zastaveno, a toto rozhodnutí, jak Ústavní soud ověřil dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 1, nabylo právní moci dne 25. 9. 2010.

5. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelem napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti okresního soudu v dané věci tak v důsledku zastavení celého řízení na základě zpětvzetí žalobního návrhu v celém rozsahu vedlejším účastníkem (žalobcem) není schopno způsobit újmu ve sféře subjektivních práv stěžovatele a není tedy způsobilé zasáhnout do žádného ze základních práv stěžovatele. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2860/09-1)