# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 284/05 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 284/05 - ECLI: ECLI:CZ:US:2005:4.US.284.05 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 30. 5. 2005 - Datum zveřejnění: 14. 12. 2007 - Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); právo na soudní a jinou právní ochranu; základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona - Klíčová slova: správní soudnictví, lhůta - Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 46 odst.1 písm.b, § 106, § 40; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1 ## Výrok Ústavní stížnost s e o d m í t á . ## Odůvodnění Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu, neboť se domnívá, že kasační soud svým postupem zasáhl do jeho základních práv a svobod garantovaných čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Výše citovaným usnesením odmítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2004, č. j. 30 Ca 336/2002 - 33, z důvodů opožděnosti [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Stěžovatel ústavní stížností napadá v záhlaví citované usnesení, které pokládá za vadné z důvodu nesprávné interpretace s. ř. s. kasačním soudem. Je toho názoru, že kasační soud neoprávněně zkrátil zákonnou lhůtu o jeden den výkladem, který je v rozporu nejen s duchem ale i s literou zákona. Dále stěžovatel uvádí, že použitím takového chybného a restriktivního výkladu ustanovení § 40 s. ř. s. mu kasační soud zabránil domáhat se stanoveným postupem svého práva (čl. 36 odst. 1 Listiny), aby záležitost byla spravedlivě projednána (čl. 6 Úmluvy) zákonem stanoveným způsobem (čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR) a nutí ho činit, co mu zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy) a naopak mu ukládá povinnosti, které zákon nestanoví (čl. 4 odst. 1 Listiny). Proto navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem výše citované usnesení zrušil. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 věta první před středníkem zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Jeho úkolem je ochrana ústavnosti ve smyslu čl. 83 Ústavy ČR a do činnosti jiných orgánů veřejné moci může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv a svobod stěžovatele. Stěžovatel podanou ústavní stížností brojí proti usnesení kasačního soudu, které bylo odmítnuto pro jeho opožděnost. Jak uvedl kasační soud v odůvodnění svého rozhodnutí, stěžovatel převzal rozsudek krajského soudu, který posléze napadl kasační stížností, v pátek dne 17. 9. 2004. Lhůta pro podání kasační stížnosti tedy stěžovateli v souladu s § 40 odst. 2 s. ř. s. uplynula v pátek 1. 10. 2004. Podal-li stěžovatel kasační stížnost k poštovní přepravě až dne 4. 10. 2004, je zjevné, že lhůta nebyla dle § 40 odst. 4 s. ř. s. zachována. Za této situace shledal Ústavní soud podanou ústavní stížnost nepřípustnou. Zákon o ústavním soudu (§ 75 odst. 1) stanoví jako podmínku přípustnosti podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků vedoucích k ochraně práva stěžovatele. Vyčerpáním takových prostředků se rozumí jejich řádné uplatnění v zákonem předvídaných lhůtách. Pokud stěžovatel podal kasační stížnost opožděně, zmeškal tak svým vlastním přičiněním lhůtu k podání takového prostředku, jímž by se mohl domáhat ochrany svých práv. Takové neefektivní vyčerpání opravného prostředku je de facto do důsledku totožné s nepodáním opravného prostředku, který zákon k ochraně práv stěžovatele poskytuje, a proto Ústavní soud při respektování principu subsidiarity ústavní stížnosti nemohl než takové podání odmítnout. Na výše uvedenou argumentaci nemůže mít vliv ani skutečnost, že stěžovatel se v ústavní stížnosti snaží namítat právě nesprávný postup kasačního soudu při interpretaci ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. Ústavní soud k tomu dodává, že ustanovení o lhůtách v soudním řádu správním se neodchyluje od obvyklé úpravy v jiných procesních předpisech a kasační soud v daném případě postupoval zcela dle zákonné dikce a v souladu se svojí judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 Ads 43/2003, in: Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. 7, roč. 2004, str. 597 nebo usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 13/2003, in: Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. 1, roč. 2004, str. 29). Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout dle ustanovení § 43odst. 1 písm.e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. května 2005 Eliška Wagnerová soudce zpravodaj --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-284/05-05)