# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2836/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2836/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.2836.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 9. 2014
- Datum zveřejnění: 24. 10. 2014
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: daň/daňová povinnost
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 235/2004 Sb., § 9, § 72, § 73

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Ústavnímu soudu byl dne 25. 8. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.
Stěžovatelka se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2011 č. j. 9692/1-1300-505196, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Litoměřicích - dodatečný platební výměr za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2008 č. j. 97545/10/196912506949 tak, že dodatečně vyměřená daň z přidané hodnoty ve výši 237.090,- Kč se zvýšila na 285.000,- Kč. Předmětem žaloby bylo neuznání nároku na odpočet ve výši 285.000,- Kč za zprostředkovatelskou činnost na základě smlouvy ze dne 1. 8. 2008 uzavřené s Dušanem Štefancem - RITTO. Mezi stěžovatelkou a žalovaným byla sporná především otázka vzniku daňové povinnosti podle smlouvy o zprostředkování a z ní vyplývajícího daňového odpočtu. Příslušný finanční úřad zastával stanovisko, podle něhož ke zdanitelnému plnění v daném případě nedošlo. Stěžovatelka oproti tomu argumentovala směrnicí Rady č. 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty a rovněž odkázala na související judikaturu Evropského soudního dvora.

Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozsudkem ze dne 20. 11. 2013 sp. zn. 15 Af 184/2011 žalobu zamítl. K zamítavému výroku dospěl rovněž Nejvyšší správní soud v ústavní stížností napadeném rozsudku ze dne 29. 5. 2014 sp. zn. 9 Afs 130/2013.

III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Dle náhledu Ústavního soudu se stěžovatelka v předmětném případě domáhá posouzení otázky, jež typicky spadá do výkladu tzv. jednoduchého práva. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že není další odvolací instancí v systému obecných soudů a zasahovat do jejich rozhodovací činnosti či výkladu právních předpisů mu náleží pouze a jedině za situace, že by porušením běžného zákona došlo současně k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, což se však v předmětném případě zjevně nestalo.

Podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jehož porušení stěžovatelka namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však zjištěno nebylo a k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny ze strany soudu tak nedošlo.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 2014

Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2836/14-1)