# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2833/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2833/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.2833.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 11. 2013
- Datum zveřejnění: 3. 12. 2013
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na projednání věci bez zbytečných průtahů
- Klíčová slova: újma, škoda/náhrada, stát, dědictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.3, čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1; 201/1949 Sb.; 82/1998 Sb., § 13, § 31a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 17. 9. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena, později doplněná, ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní subjektivní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zakotvené v zejména v čl. 1 Ústavy, v čl. 10 odst. 2, v čl. 11 odst. 1, v čl. 36 odst. 1, 2 a odst. 3, v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, se stěžovatelé - zjednodušeně řečeno - domáhali přiznání náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (průtahy v dědickém řízení). Řízení podle stěžovatelů trvalo více než 60 let, od roku 1949 minimálně do roku 2010. Přitom předmětem dodatečného projednání dědictví, zahájeného v roce 2002 byl podle stěžovatelů majetek snadno zjistitelný už po smrti právní předchůdkyně stěžovatelů v roce 1949. Skutečnost, že tento majetek nebyl zjištěn již tehdy, považují stěžovatelé za neodpustitelnou liknavost státu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že vůdčí myšlenka žalobního a nyní stížnostního žádání stěžovatelů je postavena na tezi, že je-li při dodatečném projednání dědictví vycházeno z předpisů ve znění účinném do 31. 12. 1950, jedná se o jedno kontinuální řízení. Už jen toto východisko stěžovatelů je ovšem nesprávné. Přitom další aspekty právě projednávané věci týkající se například promlčení nároku stěžovatelů či otázky, zda lze okolnost, že v roce 1949 nebyl zcela dohledán majetek právní předchůdkyně stěžovatelů, považovat za pochybení státu, jsou v ústavní stížností napadených rozhodnutích zcela adekvátně vysvětleny.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na tento závěr Ústavní soud odhlédl od skutečnosti, že přísně vzato byla k ústavní stížnosti přiložena zvláštní plná moc toliko ve vztahu ke stěžovatelce ad 1), když systém subsidiárních zmocnění nelze formálně považovat za udělení zvláštní plné moci, byť Ústavní soud neměl pochybnost o tom, že ústavní stížnost vyjadřuje vůli i ostatních stěžovatelů v záhlaví tohoto usnesení jmenovaných pod bodem 2) až 9).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2833/13-1)