# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 274/12 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 274/12 - ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.274.12.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 20. 3. 2012 - Datum zveřejnění: 3. 4. 2012 - Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: trestní stíhání, obviněný, soudce - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 134, § 120 odst.2, § 160 odst.1, § 138; 40/2009 Sb., § 329 odst.1 písm.a, § 329 odst.1 písm.b; 6/2002 Sb., § 76 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy domáhal zrušení shora označených usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatel, který je soudcem Okresního soudu v Litoměřicích, uvedl, že je proti němu vedeno trestní stíhání nezákonně, neboť jeho osoba nebyla náležitě a ve shodě se zákonem identifikována. Prezident České republiky sice udělil souhlas s trestním stíháním soudce Okresního soudu v Litoměřicích shodného titulu a jména, avšak odlišného data narození a bydliště, z čehož stěžovatel dovodil, že souhlas s trestním stíháním jeho osoby nebyl vydán; chybné údaje obsahovalo i usnesení o zahájení trestního stíhání. Orgány činné v trestním řízení se sice pokusily identifikační údaje opravit, jejich postup však stěžovatel odmítl akceptovat s poukazem na ustanovení § 120, § 134 a § 138 tr. řádu, podle kterých musí být obviněný v usnesení o zahájení trestního stíhání označen, kromě dalšího, údajem dne a místa narození a bydliště. Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Policie České republiky zahájila trestní stíhání JUDr. L. J., soudce Okresního soudu v Litoměřicích, jako obviněného ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku a zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit při výkonu funkce soudce, resp. v souvislosti s výkonem této funkce, skutky popsanými ve výroku usnesení policejního orgánu. Podle odůvodnění usnesení prezident republiky rozhodnutím ze dne 24. 10. 2011 udělil souhlas s trestním stíháním soudce Okresního soudu v Litoměřicích JUDr. L. J. Stížnost stěžovatele státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Lounech zamítl. Potvrdil, že osoba obviněného byla jednoznačně identifikována jeho titulem, jménem a příjmením a funkcí soudce Okresního soudu v Litoměřicích s tím, že soudce JUDr. L. J. je nejen jediným soudcem tohoto jména a příjmení působícím na Okresním soudě v Litoměřicích, ale i jediným soudcem tohoto jména a příjmení v České republice. Argument dostatečné individualizace obviněného tak lze uplatnit i proti námitce, že rozhodnutí prezidenta republiky bylo vydáno na neexistujícího soudce. Státní zástupce rovněž poukázal na to, že obviněný na přímý dotaz policejního orgánu připustil, že jednání v popisu skutku se týká jeho osoby a že se nachází v procesním postavení obviněného. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ve své dosavadní rozhodovací praxi se Ústavní soud opakovaně vyjádřil k otázce ústavněprávní způsobilosti přezkumu rozhodnutí o zahájení trestního stíhání tak, že akcentoval svoji zdrženlivost při zásazích do samotného počátku trestního stíhání a oprávnění zasáhnout spojoval pouze se situacemi, kdy došlo k porušení základních práv a svobod, které nebylo možno odčinit jinak, zejména v případech vzetí do vazby. V obecné rovině pak mnohokrát zdůraznil, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. 2. 2004 U 4/32 SbNU 467). Pokud Ústavní soud přistoupil ke zrušení usnesení státního zástupce, týkající se stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, učinil tak zcela výjimečně z důvodu absence dostatečného odůvodnění; i za takové situace však zdůraznil, že mu z hlediska vytýčených pravomocí nepřísluší takové rozhodnutí jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce a vyjadřovat se k opodstatněnosti toho kterého trestního stíhání (srov. nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. 7. 2003 N 105/30 SbNU 471). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. V projednávané věci Ústavní soud neshledal pochybení, které by odůvodnilo jeho mimořádný zásah. Stěžovatelův poukaz na zákonný požadavek označení obviněného v usnesení o zahájení trestního stíhání stejnými údaji, které musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku, tj. (správným) dnem a místem narození a bydlištěm, což usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání stěžovatele nesplňovalo, nebyl schopen zpochybnit legalitu rozhodnutí a přivodit ingerenci Ústavního soudu, a to ani z pohledu kautel obsažených v čl. 8 odst. 2 větě první Listiny. Policejní orgán v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 tr. řádu rozvedl konkrétní skutečnosti, na jejich základě nabyl podezření, že byla spáchána trestná činnost a že se jí v popsaném rozsahu dopustil právě stěžovatel. Nezaměnitelnost stěžovatele jako konkrétní a určité osoby podezřelé ze spáchání trestné činnosti byla jednoznačně dána jeho jménem, příjmením, akademickým titulem a funkcí soudce konkrétního soudu, což ostatně stěžovatel nikterak nezpochybnil. Ústavní soud po zjištění, že státní zástupce přezkoumal stížností napadené rozhodnutí policejního orgánu, se se vznesenými námitkami vypořádal, v reakci na ně vyložil, na základě jakých zjištění měly orgány činné v trestním řízení za zcela prokázané, že osoba stěžovatele nebyla zaměněna za osobou jinou, a ve svém usnesení již uvedl správné údaje o stěžovatelově datu narození a bydlišti, dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nenasvědčují libovůli orgánů činných v trestním řízení při rozhodování a tvrzenému porušení práv stěžovatele zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-274/12-1)